Pozitivní energie a bytostná radost z toho, co dělá, z něj přímo sálá. Když Jiřího Boháče vidíte v akci, při přípravě čaje a míchání čajových nápojů, ale třeba i při moderování soutěže Metelka Cup, musíte se po chvíli usmívat jako on. Jeho vitalita je prudce nakažlivá. Aby ale nedošlo k mýlce, není to nějaký šestákový kouzelník tahající pomyslné králíky z klobouku. Devětatřicetiletý průkopník nové gastronomické odbornosti teatender je ryzí profesionál a odborník, o čemž svědčí i řada ocenění. Snad nejvýstižněji jeho osobnost charakterizoval v pořadu České televize Gejzír Miroslav Černík, člen Emeritního klubu České barmanské asociace: „Ten člověk se narodil s šálkem čaje v ruce a v těle mu koluje místo krve čaj. On žije tím čajem celou svou bytostí.“
Jak se kluk z Ostravy, což je „region razovity“, vydal na subtilní a duchovní „cestu čaje“?
Do hloubky, více pod povrch, mě to vždy vedlo právě proto, že jsem z Ostravy. Bylo to jistě i tím, že mám romantickou duši a miluji exotiku a cizokrajnost. Čajovna mi tento svět nabídla. Alternativ ke klasické hospodě moc nebylo. Že se z lásky k čaji stalo povolání, je souhra mnoha šťastných okolností.
Žijete sice od studentských let v Praze, ale dá se říct, že vás Ostrava v dětství vybavila nějakou vlastností, která Pražanům chybí a která vám pomohla uspět?
Nedá se to takto zobecnit a zjednodušit, je to individuální. V Ostravě jsem navíc trávil málo času. Hodně jsem jezdil do přírody, nejdřív s rodiči a pak jako člen skautského oddílu Rysů. Od jedenácti let jsem chodil do tábornického oddílu BVÚ (Bojovnost, Vytrvalost, Úsilí – pozn. red.), který vznikl po druhé světové válce. Byl čistě chlapecký a přetrvávala v něm poválečná disciplína mísící se s ideály Jaroslava Foglara. Byla to pro mne v dětství tvrdá zkušenost opustit maminčinu pečující náruč a dokázat mužskému světu, že za něco stojím. Myslím, že právě tady jsem získal první morální hodnoty, duševní otužilost a cílevědomost. Hesla jako „Zbabělý umírá tisíckrát, statečný jen jednou“ nebo „Vyřčené slovo a vystřelený šíp zpátky nevrátíš“ mě formovala.
Co považujete po téměř dvaceti letech v tomto stále se dynamicky rozvíjejícím gastronomickém oboru za svůj největší úspěch? Je to vaše autorství termínu, který tuto profesi pojmenovává a který se ujal i v zahraničí? Nebo vznik samostatné sekce Czech Teatenders při České barmanské asociaci? Anebo fakt, že jste vicemistrem světa v míchání nealkoholických koktejlů?
Rozhodně je to pro mě fakt, že dělám, co mě baví. Slyšel jsem nesčetněkrát, ať si najdu normální zaměstnání a otázky typu, kdy už dospěji nebo kdy se postavím nohama na zem… Úspěch je, že jsem, kdo jsem, a dělám, co dělám.
S koktejlem IQ Mattoni jste vyhrál republikovou barmanskou soutěž v míchání nealkoholických koktejlů Mattoni Grand Drink a později jste se s ním stal vicemistrem světa a současně získal ocenění za nejlepší techniku a nejlepší design. Jak soutěžní receptura takového nápoje vzniká? Jak vás napadlo zkombinovat výluh z oregonské sladkovodní řasy Klamath, čaj White Anastasia, mateřídouškový sirup, limetový fresh a minerálku? Kolik času přípravě a testování receptury věnujete, než ji představíte veřejně?
Příprava receptury byl nádherný proces. Nejprve mě zaujala kamarádka popíjející z čiré lahve nádherně tyrkysový nápoj vytvořený z řasy Klamath. Stála u okna a světlo vnikající do místnosti umocňovalo jiskru nápoje. Byl jsem tím fascinován a okamžitě jsem věděl, že Klamath použiji. Týden před odevzdáním soutěžní receptury mě požádal kamarád, abych mu pomohl zabydlet stánek na veletrhu EVOLUTION, kde se chystal předvést vodu z unikátního maďarského naleziště. Navrhl jsem mu, že budu z jejich vody připravovat jeden drink a s lidmi sdílet svůj proces hledání ideálního poměru chutí, čímž stánek oživíme a snad to vyvolá zájem. To se taky stalo a já jsem příchozí po celé tři dny zapojoval do vlastního hledání drinku. Navíc dva dny před veletrhem jsem měl vizi, že jsem koktejl servíroval v lahvi se speciální etiketou s názvem IQ Matonni. Vytvořil jsem snad čtyřicet variací, než se mi podařilo najít správný balanc. Využil jsem prostředí veletrhu a mezi stánkaři hledal zajímavé produkty, především sirupy. Úplně náhodou mě jako poslední stánek těsně před koncem veletrhu oslovila společnost Camellus a jejich mateřídouška. Tu já od dětství miluji. No a čaj od společnosti Kusmi Tea jsem vybral pragmaticky. White Anastasia byla právě uváděna na trh a tak jsem ji chtěl coby brand ambassador řádně popularizovat.
O kterém čaji můžete říct, že to byl „ten nejlepší čaj, jaký jste kdy pil“ a proč? Platí u čaje jednoznačně přímá úměra – čím dražší, tím lepší?
Pití čaje je pro mne hlouběji provázané s prostředím a okamžikem. Velmi si cením, když při vychutnávání čaje dojde k propojení s lidmi, okolím, nebo jen se sebou samým. Je to jiné měřítko než chuťové. V pragmatické rovině jistě platí, že vytříbenější chuť čaje je dobré si připlatit.
Jste člověk mnoha zájmů a profesí – teatender, moderátor, školitel začínajících teatendrů, nedávno jste si například zahrál i v divadelní inscenaci o Rudolfu Jedličkovi, zakladateli Jedličkova ústavu. Všechny role vlastně spojuje vystupování na veřejnosti. Měl by mít teatender herecké vlohy?
Nemusí. Netoužím, aby všichni teatendeři byli stejní. To ani nelze. Jedno by nás však mělo spojovat, a to je láska k lidem.
Trénujete svá vystoupení? Kolik času takový trénink zabere?
Jak zpívá Majk Spirit: „Co do kořenů, to do koruny.“ Tady dnes a denně nacházím přímou úměru.
Čemu všemu by se měl teatender alespoň trochu přiučit kromě toho, že by měl mít důkladný přehled o čajích a čajové kultuře? Jaké „ingredience“ z něj udělají dobrého teatendera?
Je to profese jako každá jiná. Zkušenost si člověk nekoupí, ani se nenajde v knihách. Emoční inteligence a měkké dovednosti jsou v dnešní gastronomii nezbytné. Chce to neustále zkoušet a nebát se dělat chyby. Práce s čajem je kouzelná, každý si může najít svou polohu, která mu vyhovuje.
Mladým teatendrům pomáháte dlouhodobě, ať už na různých kurzech nebo v souvislosti s činností sekce Czech Teatenders. Zkuste si zavěštit, jaká bude budoucnost teatendrů v České republice? Máte v této souvislosti nějaký sen?
Věštit neumím, ale nepopírám, že se do budoucnosti rád dívám. Vidím vzdouvající se vlnu obliby čaje ve společnosti. Léta si připadám jako surfař, který se roky učí na malých vlnkách, ale každým dnem je na svém prkně stabilnější. Lákám zájem svého okolí, přičemž občas musím udělat nějaké to saltíčko, aby i oni si připravili prkna, protože to bude opravdu jízda! Osobně si přeji, aby teatender byla všeobecně uznávaná profese a nabízela spokojené živobytí mladým profesionálům.
Mladým teatendrům a adeptům barmanského řemesla pomáháte i tím, že je při moderování Metelka Cupu ve Slavkově u Brna zbavujete soutěžní nervozity. Jak si Metelka Cup vede v porovnání s dalšími obdobnými soutěžemi v seriálu? Čím podle vás může být Metelka Cup atraktivní pro laickou veřejnost?
Nechci teď nikoho urazit, ale není zvykem, aby sponzor soutěže samotné události věnoval tolik pozornosti. Pan Metelka je nejen osobně přítomen, ale s recepturami, pořízenými fotografiemi a jinými výstupy dále pracuje, což je pro soutěžící, tedy studenty, veliká motivace. Soutěž je hravou osvětou krásné profese, zároveň je nezbytnou zkušeností k růstu pro všechny zúčastněné. Za mne je to soutěž, na niž se každoročně těším. Letos budu už počtvrté.
Mají něco společného svět čaje a svět likérů? Tedy kromě toho, že oba typy nápojů mohou mít opojný účinek…
Likéry mne vždy oslovovaly. Spatřuji v nich historický podtext, práci starých alchymistů s touhou uchovat sílu všelijakých bylin. Požitek nebo opojnost jde ruku v ruce se schopností spoutat účinek přírody, svět vůní a chutí.
Mohly by být některé Metelkovy likéry vhodné k přípravě čajových koktejlů? Pokud ano, které konkrétně by to byly a proč?
Třeba velmi povedený vaječný likér nebo můj oblíbený Saint Hubert´s. Rád připravuji nealkoholické nebo nízkoalkoholické drinky, ke kterým se právě likéry hodí.
Pokud jste vyzkoušel některý Metelkův likér k přípravě čajového koktejlu, mohl byste prozradit recept na jeho přípravu?
Nevzpomenu si již poměry, ale dobře se mi kombinoval Saint Hubert´s se směsí Euphoria od společnosti Kusmi Tea na bázi pražené cesmíny paraguayské s čokoládou. Drink jsem doplnil jitrocelovo-mátovým sirupem a kapkou citrónové šťávy. Koktejl jsem promíchal v míchacím skle a servíroval v klasické martini skleničce se zástřikem pomerančovou kůrou.
Ochutnal jste kromě likéru Tea Spirit i další Metelkovy likéry? Máte některý z nich vy osobně v oblibě a z jakého důvodu?
Ochutnal jsem dost, abych věděl, že pan Metelka umí. Rád si dávám u kamaráda v Čajovně U Legionáře vaječný likér, který mne vrací do dětství. Upíjel jsem ho tajně ze spíže mé babičky. Tu chuť nezapomenu.
Při pohledu na šíři vašich aktivit se nemůžeme nezeptat: Máte vůbec nějaký volný čas? Jak jej trávíte?
V jistou chvíli se mi hranice mezi volnem a prací velmi prolnuly. Odpočívám rád. Procházkou přírodou se synem, hrou na kytaru či tancem. Pokud nejsem tak unavený, že potřebuji ležet jako placka, odpočívám aktivně. Hodně si vyčistím hlavu při vaření.
