Zlín. Pulzující srdce východní Moravy

Kdo alespoň jednou navštívil Zlín a přijížděl do „města ševců“ po čtyřproudé silnici od Otrokovic, vzpomene si určitě na první dojem, který v něm zanechala dlouhá projížďka z periferie do centra v závěsu trolejbusů, kolem nákupních center, autoprodejen nebo bývalé Baťovy továrny. „Že by tady, kde všechno vypadá trochu jako fabrika, bylo něco zajímavého k vidění?“ Nenechte se mýlit! Zlín je krásné a dynamické město, které vás nadchne unikátním urbanismem a originální architekturou, okouzlí rozlehlými zelenými plochami a parky, uchvátí členitým terénem pahorků a kopců, po nichž se popíná. Zlín si zamilujete. Zapomeňte na první dojem a zkuste se městu dostat pod ševcovskou kůži. Stojí to za to!

Město na rozhraní Hostýnských a Vizovických vrchů, které zasahuje do tří národopisných oblastí – Valašska, Hané a Slovácka, si každý spojuje s Baťou a botami. Má ale mnohem bohatší a starší historii sahající až do středověku. Tehdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem pro okolní valašské osídlení, živící se převážně pastevectvím, a sídelním městem majitelů panství. Rozvoje a slávy se však dočkal až s přelomem 19. a 20. století.

ZÁŘÍ 1894 – KROK DO BUDOUCNOSTI

Osudový zlom spojený se jménem Baťa, který vedl k raketovému rozvoji města, se odehrál v září 1894, kdy sourozenci Antonín, Tomáš a Anna Baťovi společným kapitálem založili obuvnickou firmu ve Zlíně. Tomáš o tom ve svých vzpomínkách napsal: „Volbou místa jsme si nelámali hlavy. O tom rozhodoval cit. Rozhodli jsme se pro Zlín jen proto, že to bylo naše rodiště.“ Firmu provozovali nejdříve pod názvem „Antonín Baťa“, později „T. & A. Baťa“ – a s několika zaměstnanci začali budovat společnost, jejíž věhlas brzy přesáhl hranice tehdejšího Rakouska-Uherska a později i samostatného Československa. O fenoménu Baťa si můžete přečíst na jiném místě v tomto čísle, zde vám ukážeme, čím se město díky němu může chlubit a co by vás mělo přesvědčit k jeho návštěvě.

FUNKCIONALISTICKÝ SKVOST SVĚTOVÉHO VÝZNAMU

Zlín byl vždy uváděn jako příklad ojedinělého urbanismu a architektury. Představuje nejen v českém měřítku specifický úkaz, u jehož vzniku stálo jedno z nejrozsáhlejších a zároveň nejpromyšlenějších využití standardizace a typizace, maximální ekonomizace stavby a zjednodušení a omezení počtu stavebních prvků na všechny typy staveb.

Kombinací železobetonového skeletu s unifikovaným rozponem 6,15 × 6,15 m s cihelnou vyzdívkou a okny v kovových rámech vznikla jedna z nejpůsobivějších výrazných větví moderní architektury – architektury úsporné, racionální a funkční, působící jako dokonale fungující stroj. Enormní meziválečná stavitelská činnost Tomáše Bati a jeho týmu renomovaných architektů (Jan Kotěra, František Lýdie Gahura, Miroslav Lorenc, Vladimír Karfík) proměnila pětitisícové město v aglomeraci unikátní funkcionalistické architektury s 43 500 obyvateli. Zlín se stal jedním z nejvýznamnějších center meziválečné moderní architektury a jediným důsledně budovaným funkcionalistickým městem v Evropě. Které z funkcionalistických památek si zaslouží největší pozornost?

Tovární areál firmy Baťa ve Zlíně

Baťův tovární areál  Funkcionalistickou podobu dali továrnímu areálu Tomáš Baťa s architektem Františkem L. Gahurou. Základem se stal Gahurův projekt z roku 1924 nazvaný „Továrna v zahradách“. Po zbourání starších objektů zde rychle vyrůstaly desítky moderních budov obklopené zelení stromů a trávníků. Architektura budov přeskočila za tovární zeď a uplatnila se při výstavbě obchodních domů, škol, ubytovacích internátů, studijních ústavů a dalších zlínských budov. Vtiskla Zlínu charakteristickou pečeť.

Budova 21 (Baťův mrakodrap), 1936–1939, architekt: Vladimír Karfík

Baťův mrakodrap – 21. správní budova  „Jednadvacítka“ – někdejší správní budova firmy Baťa patří mezi nejvýznamnější památky města. Budovu nechal postavit Jan Antonín Baťa podle projektu architekta Vladimíra Karfíka v letech 1936–1939. Každé podlaží bylo velkoprostorovou kanceláří pro 200 lidí. Impozantní Baťův mrakodrap byl se svou výškou 77,5 m druhou nejvyšší budovou ve střední Evropě. Budova je plně klimatizována, má rychlovýtahy, páternoster a samozřejmostí jsou potrubní pošta či podlahové zásuvky elektrického proudu. Technickým unikátem je pojízdná kancelář J. A. Bati o rozměrech 6 × 6 metrů s klimatizací a s umývadlem. Na vyhlídkové terase v posledním patře se vám naskytne krásný výhled na město. Budova získala společně s celým průmyslovým areálem bývalých Baťových závodů ocenění Stavba století. Toto vrcholné Karfíkovo dílo je dnes národní kulturní památkou.

Budovy č. 14 a 15  Výrobní budovy číslo 14 a 15 vznikly v letech 1946–1949 podle projektu architekta Jiřího Voženílka. Sloužily pro obuvnickou konfekci jako gumárenské budovy a centrální sklady. Industriální objekty prošly přeměnou v moderní kulturní, společenské a vzdělávací centrum. Od roku 2013 zde sídlí kulturní organizace – Krajská galerie výtvarného umění, Muzeum jihovýchodní Moravy a Krajská knihovna Františka Bartoše.

Čtvrť Letná  Charakteristická zlínská čtvrť. Od roku 1918 zde nechal Tomáš Baťa stavět domy pro zaměstnance podle návrhu architekta Jana Kotěry, později byla čtvrť rozšiřována a doplňována charakteristickými krychlemi z režných cihel podle regulačního plánu Františka Lýdie Gahury. V letech 1912–1945 vystavěla firma Baťa ve Zlíně pro své zaměstnance 2 210 domů. Kromě Letné se domky nacházejí také ve čtvrtích Zálešná, Podvesná, Lesní čtvrť a Nad Ovčírnou.

Vila Tomáše Bati, 1909–1912, architekt: Jan Kotěra, František Lýdie Gahura, František Novák

Vila Tomáše Bati  Reprezentativní vila, která stojí v zahradě přímo naproti továrního areálu, byla dokončena v roce 1912. Její základní tvar byl navržen a rozestavěn vizovickým stavitelem Františkem Novákem. O dokončení požádal Tomáš Baťa architekta Jana Kotěru, který provedl několik dispozičních změn a zjednodušil architekturu exteriéru. V současné době je vila sídlem Nadace Tomáše Bati.

Není to jediný příklad excelentní vilové architektury ve Zlíně. Po městě je rozeseto více než dvacet dalších rodinných domů, které si zasluhují pozornost fanoušků architektury. Obdobně jako u dalších pozoruhodných staveb ve městě jsou pod nimi podepsáni architekti F. L. Gahura, V. Karfík, Z. Plesník nebo M. Lorenc.

Památník Tomáše Bati, 1933, architekt: František Lýdie Gahura

Památník Tomáše Bati  Památník Tomáše Bati z roku 1933, nejpůsobivější architektonické dílo F. L. Gahury, je vrcholnou ukázkou zlínského funkcionalismu. Po dvouleté obnově opět získal nejen svou původní podobu, ale i účel – připomenutí památky světoznámého podnikatele Tomáše Bati.

Vnitřní prostor památníku je ponechán v maximální jednoduchosti, která vyjadřuje vlastnosti Tomáše Bati – jasnost, pravdivost nebo prostotu. Je rozčleněn pouze sloupy a doplněn jednoramenným schodištěm vedoucím do druhého a třetího patra. Přemístitelné loučové lampy, které jsou zdařilou replikou lamp původních, představují jediné světelné médium v památníku a po setmění vytvářejí dojem zářícího krystalu. Autor obnovy památníku Ing. arch. Petr Všetečka zachoval všechny atributy původní stavby. V památníku je také instalována věrná maketa letadla Junkers F 13, v němž Tomáš Baťa roku 1932 zahynul.

Tržnice  V roce 1926 byl postaven první obchodní dům, dnešní Tržnice, s křídlem kiosků, které byly později zbourány. Šlo o první aplikaci železobetonového skeletu továrních budov na budovy veřejné. Kromě obchodů v ní byly i jídelna a kino. Na své si mohli přijít i sportovní nadšenci při zápasech v boxu, které se tam přímo pořádaly.

Gahurův prospekt, 1931–1933 / 2013, architekti: František Lýdie Gahura, ellement architects

Obchodní dům  Tomáš Baťa od roku 1926 připravoval výstavbu mrakodrapů, a protože v Brně se svým záměrem neuspěl, pustil se do budování mrakodrapů ve Zlíně. Jako první byl roku 1931 otevřen devítipodlažní Obchodní dům podle projektu architekta F. L. Gahury. V roce 2017 započala rozsáhlá rekonstrukce Obchodního domu, která trvala 16 měsíců a dala budově původní vzhled, pro nějž bylo typické zejména neobvyklé členění oken. Ta v nejnižších dvou podlažích sahají od podlahy až ke stropu a směrem nahoru se postupně zužují.

Hotel Zlín – bývalý Společenský dům  Podle studie architekta Miroslava Lorence z roku 1931 byl postaven železobetonový skelet. V průběhu výstavby se Tomáš Baťa s architektem Lorencem nepohodl a nařídil, aby se ve čtvrtém podlaží postavily dva vzorové pokoje, a to jeden architektem Gahurou a druhý architektem Karfíkem. Na základě projektu Vladimíra Karfíka byla nová budova odevzdána do provozu koncem roku 1932. Jedenáctipodlažní objekt se v té době stal hlavním společenským střediskem města. V současnosti je Hotel Zlín největším kongresovým hotelem v celém okolí, kde se může ubytovat až 222 hostů.

OD DÁVNĚJŠÍ MINULOSTI K SOUČASNOSTI

Zlín ale netvoří jen funkcionalistické stavby, kterým dal vzniknout rozmach Baťovy obuvnické firmy. Najdeme zde jak připomínky dávnější historie města, tak ukázky skvostné současné architektury, která organicky navazuje na své funkcionalistické sousedy a svébytně je doplňuje.

Zámek Zlín  Historie zámecké budovy sahá do 15. století. V roce 1929 prodal tehdejší majitel velkostatkář Štěpán Haupt zámek městu. Peníze na jeho zakoupení poskytl Zlínu starosta Tomáš Baťa. Ze zámku se stal Klubovní dům po vzoru anglických klubů, byla otevřena kavárna, restaurace, čítárny i první zlínská zoo. Dnes zámek a park oživuje akcemi kulturní a kreativní centrum Živý Zlín. Výstavní sály Galerie Václava Chada prezentují vedle současného českého výtvarného umění také díla absolventů Baťovy Školy umění Zlín.

Radnice, 1922–1924, architekt: František Lýdie Gahura

Budova radnice  Nejstarší zmínka o zlínské radnici je z roku 1569. Jednalo se o jednopatrovou budovu na západní straně náměstí. Nově vystavěna byla v roce 1586. Měla renesanční podobu a jedno její křídlo sloužilo jako zájezdní hostinec. V létě roku 1921 renesanční radnice vyhořela. Přitom jen rok předtím byla vypsána soutěž na projekt radnice nové. Vítězným se stal návrh zlínského rodáka architekta Františka Lýdie Gahury, který se do soutěže přihlásil ještě jako student. Radnice byla dokončena v roce 1924 a do dnešní podoby byla dostavěna v letech 1936–1937.

Kongresové a univerzitní centrum, 2006–2010, architekti: Eva Jiřičná a AI Design

Kongresové a univerzitní centrum  Kongresové a univerzitní centrum Zlín od světoznámé architektky a zlínské rodačky Evy Jiřičné je jednou z dominant města Zlína. Lehká a vzdušná konstrukce Kongresového centra je inspirována schránkami řas rozsivek a vytváří tak kontrast k okolnímu funkcionalismu. Je sídlem Filharmonie Bohuslava Martinů a dějištěm předních kulturních a společenských akcí. Polyfunkční budova tvoří jeden celek s Univerzitním centrem, v němž se nachází rektorát Univerzity Tomáše Bati a univerzitní knihovna.

ZLÍN JE MĚSTEM V ZAHRADÁCH

Zlín je výjimečným místem s unikátní architekturou a ojedinělým urbanismem se spoustou zeleně a parků. Město, které Tomáš Baťa vystavěl na principech továrny v zahradách, nikde jinde nenajdete. Svou nezaměnitelnou atmosférou vás toto město z červených cihel doslova pohltí, ať už se rozhodnete pro poznávání architektury, designu i historie.

Park Komenského

Zlín je atraktivní i díky pestré nabídce kulturních akcí a festivalů. Mezi nejvýznamnější akce se řadí například Zlín Film Festival, nejstarší a největší filmová přehlídka pro děti a mládež na světě, jehož první ročník se uskutečnil již v roce 1961, divadelní česko-slovenský festival Setkání / Stretnutie, mezinárodní folklorní festival Zlínské besedování, mezinárodní festival dechových orchestrů FEDO, největší automobilová soutěž v České republice Barum Czech Rally Zlín nebo týdenní design festival Zlín Design Week. Vznikají ale i nové akce, které mají velký potenciál, jako je například multižánrový festival Zlín žije.

Zdroj informací: Turistický informační portál města Zlína
Za odbornou spolupráci děkujeme historikovi PhDr. Zdeňkovi Pokludovi.