Poklady ze sbírek Vladimíra Steinera
Vladimír Steiner, jedna z nejrespektovanějších osobností lihovarnického oboru, někdejší výrobní ředitel plzeňského Stocku a spoluzakladatel Unie výrobců lihovin, je také respektovaným členem Klubu sběratelů kuriozit. Může se pochlubit mj. nejpočetnější sbírkou československých likérových etiket do roku 1948.
V kroužkových zásobnících střeží několik tisíc etiket výrobců, produktů a značek z celé republiky. Etikety jsou řazeny abecedně místopisně a u stejného místa s více výrobci jsou tito opět abecedně řazeni. Jsou doplněny účtenkami a firemní korespondencí, kterou tvoří faktury, dodací listy, dopisy. V záhlaví těchto dokumentů jsou často vyobrazeny výrobní budovy, jejich interiéry a firemní loga i ochranné známky. Kopie registrací ochranných známek řady výrobců, zařazených u mnoha položek sbírky, umožňují přibližně datovat vznik příslušné etikety a zvyšují tak historickou hodnotu celé sbírky.
Sbírka Vladimíra Steinera ukrývá skutečné poklady – ať už po stránce historické nebo designové. A máme obrovskou radost, že se opět podělil o vybrané unikáty se čtenáři našeho magazínu.
Josef Archleb se narodil 25. 6. 1843 v rodině dobrušského kupce. Po ukončení nižší reálky v Náchodě nastoupil do učení na drogistu ke strýci, který byl lékárníkem a spolumajitelem továrny na likéry. Díky svému nadání začal – bez maturity, jako mimořádný posluchač – studovat chemii a fyziku na pražské univerzitě. Věnoval se nauce o kvasných procesech, především technologii výroby piva a vína. V letech 1861–1862 některé výsledky svých výzkumů publikoval. V roce 1865 si v Dobrušce zřídil malou výrobu likérů a fotoateliér, který byl zlikvidován při ničivém požáru města. Fotoateliér byl prvním podnikem toho druhu ve východních Čechách a Archleb se ukázal jako nadaný fotograf. Zdokumentoval zpustošené město a jedna z jeho fotografií se dostala až k císaři Františku Josefovi I. Pomohla k rozhodnutí císaře přispět čtyřmi sty zlatými na odstranění škod. Mezi zničenými objekty byla i původní Archlebova likérka.
Dokázal ji ale rychle opravit a už v roce 1867 se svými výrobky zviditelnil na Světové výstavě v Paříži. Jeho produkty získávají mezinárodní ocenění – 1868 Le Havre, 1869 hamburská Altona. Následovaly ceny z Paříže, Vídně, Sydney a Bostonu. Majitel solnického panství jej pro jeho schopnosti jmenoval ředitelem své likérky La Fermé v Kvasinách. Po zániku této likérky použil Archleb název La Fermé pro svůj podnik. Novou likérku zakládá Archleb v Dobrušce roku 1877. Firma se rychle rozvíjí a v roce 1890 Archleb přeměňuje podnik na akciovou společnost a část akcií prodává. Následují další ocenění na výstavách, likérka se stává císařským dvorním dodavatelem a tento prestižní titul je uváděn na etiketách výrobků. Archleb je velmi činný – v letech 1881–1913 vydává odborný likérnický časopis Der österreichische Liquerfabrikant a v roce 1882 se stává jedním ze zakládajících členů Spolku českých žurnalistů. V letech 1887–97 jako starosta Dobrušky iniciuje krajinské hospodářské a průmyslové výstavy a má zásluhu na rozvoji spolkového a kulturního života. V roce 1887 si všiml výrazného výtvarného talentu místního sedlářského učně Františka Kupky a přesvědčil jeho otce, aby dal syna studovat umění. Tak se stal objevitelem jednoho z nejlepších českých malířů 20. století.
Jeho příliš velkorysé hospodaření způsobilo krach jeho podnikání a likérka La Fermé, jejíž výrobky získaly v průběhu let více než 50 mezinárodních ocenění, skončila v roce 1899 v dražbě. Zdrcený Archleb opouští Dobrušku a stěhuje se do Prahy. Pro své schopnosti je jmenován ředitelem Výzkumného ústavu kvasného v Praze. V dalších letech dochází uznání – je mu udělen řecký rytířský kříž Řádu vykupitele a získává doktorát italské lékařské akademie v Římě. Do Dobrušky se vrací krátce před svou smrtí a umírá tam 19. 11. 1913.
Likérku kupuje v dražbě pražský podnikatel K. F. Pollak a výroba pod jménem Archleb pokračuje dále. Majitelé se střídají – dalším je textilní podnikatel Josef Hartvich, následují společníci Novotný a Wellner a posledním majitelem je až do roku 1948 Wellner. Po znárodnění v roce 1948 je výroba lihovin tlumena ve prospěch konzervárenské výroby a v objektu dnes pokračuje firma Kand Dobruška koncentrující se na výrobu kečupu.
