V samotném historickém centru Olomouce, přímo naproti barokní kapli sv. Jana Sarkandra, v úzké uličce jako z Foglarových Stínadel najdete jeden z nejvyhledávanějších olomouckých koktejlových podniků – bar OSA. Už osmnáct let jej vede a fanoušky míchaných nápojů těší svým uměním Tomáš Duda. Své renomé, nápaditost a dlouholeté zkušenosti před několik lety spojil s likérkou Metelka. Je totiž autorem 55 receptů na míchané nápoje, které likérka Metelka vydala ve stejnojmenné brožuře.
Vznik brožury s 55 recepty byl podle Dudy navázaný na Metelkovu nápojovou řadu Shaker, která nabízí ve dvanácti příchutích od karibského rumu a bombardina přes například jahody a peprmint až po citron nebo vodku skvělý základ pro výrobu koktejlů. „Domluvili jsme se tehdy s Milanem Metelkou, že řadu Shaker doprovodíme jednoduchými recepty, které by naznačovaly možnosti využití likérů,“ vzpomíná olomoucký barman. Zdůrazňuje však, že receptury nejsou určené pro barmanské soutěže. Cíl byl prostší.
Naším záměrem bylo lidem nabídnout návody na domácí míchání. S nadsázkou se dá říct, že brožura je manuálem pro začátečníkyvysvětluje Duda.
Zájemce o koktejly chtěli autoři seznámit se základními pojmy barmanského řemesla i charakteristikou ingrediencí, například s tím, k čemu se požívá gin nebo whisky. „Není to příručka pro profesionály, spíše atraktivní průvodce základy koktejlové kultury například pro majitele baru nebo malé restaurace, který se rozhodne rozšířit svůj sortiment o míchané nápoje,“ dodává barman, který výbornou pověst svého podniku staví na svých dlouholetých zkušenostech a praxi.
Duda nechtěl poučovat top barmany, nýbrž nabídnout začátečníkům recepty, které si mohou sami namíchat. „S panem Metelkou, který byl u nás v baru na několika degustacích a všechny koktejly vyzkoušel, jsme se shodli, že recepty musejí být co nejjednodušší. Nechtěli jsme, aby si kvůli tomu museli lidi kupovat mixér,“ směje se. Za použití tří, čtyř ingrediencí a nealkoholického nápoje mohou vzniknout jednoduché, ale velice chutné nápoje. „Jsem si jistý, že mezi těmi pětapadesáti drinky si každý najde něco, co bude lahodit jeho chuti i oku,“ myslí si vyhlášený koktejlový mistr.
Duda ale nezastírá, že „příručka pro samouky“ měla přispět i ke změně pohledu českých zákazníků na koktejlovou kulturu. „Říká se, že jsme národ pivařů. A naším cílem bylo ukázat, že nemusí jít jen o bezmyšlenkovité konzumování alkoholu ve velkém, ale že s drinky je spojená taky určitá úroveň, kultura, chuťový i estetický zážitek,“ vysvětluje majitel olomouckého baru OSA.
Ve svém vlastním podniku tuto změnu vkusu může sledovat. Když začínal, jeho zákazníci chodili hlavně na víno a na pivo, dnes už jsou natolik vzdělaní, že jim často ani nestačí více než dvě sta položek v koktejlovém lístku. „Hodně lidí chodí nejen na své oblíbené drinky, ale začínají taky experimentovat. A to mě pak práce ještě víc těší,“ usmívá se barman, který se sice může pochlubit i oceněním v oboru, ale za důležitější považuje dobrou pověst baru OSA.
A skvělou pověst určitě má, protože každý večer má plno. Že bar OSA patří k nejlepším v branži, a to nejen v Olomouci, dokládá i prostý fakt: dobré pití Tomáš Duda rozlévá svým zákazníkům už osmnáct let! V tomto podnikání totiž není vůbec jednoduché vytrvat tak dlouhou dobu. „Vydržet ve stejném prostoru, v podstatě ve stejném personálním složení a bez výrazných změn – to i mí kolegové kroutí hlavou,“ dodává Duda. Přiznává, že zažil okamžiky, kdy to chtěl vzdát, ale nakonec všechny krize přestál. „Přestože je to někdy vysilující, zjistil jsem, že nejlepší je spoléhat se hlavně sám na sebe. A vrací se mi to v reakcích hostů, kteří mi poděkují,“ dodává.
Ale i v tomto tvrdě konkurenčním, nejistém a módními vlnami ovlivňovaném byznysu si Duda zachoval cit pro charitu. Jeho bar je totiž už sedmým rokem hrdým partnerem nadačního fondu Kapka naděje, který pomáhá dětem s poruchou krvetvorby a s potřebou transplantace kostní dřeně. „Zůstali jsme už v Olomouci jediní, kteří se zapojují do akce, kdy z každého koktejlu jde dvacetikoruna na Kapku naděje. Letos jsme pro ně získali přes pět tisíc a za těch sedm let už to bylo víc než padesát tisíc korun,“ uzavírá Duda.