Už když do Luhačovic přijíždíte poprvé, tušíte, že toto místo se vám nesmazatelně vryje do paměti. Malebné městečko v údolí říčky Šťávnice svírané strmými zalesněnými kopci je prostě předurčeno k tomu, aby své hosty posílilo nejen na těle, ale i na duchu. Do největších moravských a čtvrtých největších lázní v České republice přijíždějí především lidé s nemocemi dýchacího ústrojí, trávením a obezitou. Za svůj věhlas vděčí hlavně minerálním pramenům, z nichž nejznámějším a nejvýznamnějším je Vincentka. Ale nejsou to jen lázeňské procedury, prameny a příroda, co do Luhačovic láká stále více nových hostů a způsobuje, že ti bývalí se sem rádi vracejí. Zcela zásadní podíl na tom, že lázně mezi Vizovickou vrchovinou a Bílými Karpaty oplývají tím, čemu se říká „Genius loci“, má architekt Dušan Jurkovič (1868–1947). Díky jeho unikátnímu souboru staveb ve stylu lidové secese, postaveným na počátku 20. století, se Luhačovice liší od jiných významných evropských lázní, jejichž architektonický výraz je více či méně unifikovaný, kosmopolitní, vycházející z klasické římské tradice.
Jurkovičův dům
Jedna z prvních staveb, kterou Jurkovič v Luhačovicích vytvořil. Vznikla přestavbou klasicistního Janova domu z roku 1822. Dům nesl nejdříve jméno hraběte Jana Serenyiho a v roce 1947 byl pojmenován po Dušanu Jurkovičovi. Původní budovu architekt zvýšil o hrázděné patro a nové zastřešení a dispozičně upravil kolem dvou nádvoří a vstupní dvoupodlažní haly. Fasáda i interiéry jsou bohatě zdobeny ornamenty a pestrobarevnou malbou. V době vzniku si dům vysloužil přezdívku „Barevná pohádka“. Dnes je dominantou a nejkrásnější stavbou v Luhačovicích, o to zářivější, že v roce 2002 byla dokončena rekonstrukce, která i za přispění restaurátorských průzkumů a dobových fotografií přiblížila Jurkovičův dům původnímu stavu. V balneo části dokonce můžete využívat původní funkční prvky mobiliáře navržené Dušanem Jurkovičem – originální lehátka, zrcadla, věšáky, sedačky, židle, stůl, lavice, květinové podstavce, toaletky se zrcadlem nebo stolky s keramickou deskou.
Přestavbu původního Kuchyňského domu z roku 1851 na romantickou „Chaloupku“ stojící v lesnatém svahu nad Janovým domem provedl Dušan Jurkovič na vlastní náklady. Zděné přízemí architekt zkombinoval se srubovou dřevěnou nadstavbou s balkóny. Přízemí doplnil vstupy s motivem žudra, typickým pro jihomoravskou lidovou architekturu. Tuto koláž můžeme chápat jako odraz prolínání tří národopisných oblastí v luhačovickém Zálesí – Valašska, Slovácka a Hané. Původně lázeňský penzion s bytem správce lázní dnes slouží jako komorní lázeňská vila. Dnešní podoba vily Chaloupka se dvěma stylovými apartmány je výsledkem komplexní opravy v letech 1995–1997.
Volně stojící vilka, která má mimořádný význam pro urbanistický charakter středu lázní, vznikla podle Jurkovičova projektu jako nová stavba. Budova má ráz bloku s příčně rozvinutými křídly po stranách a je komponovaná téměř symetricky. V současnosti slouží jako komfortní lázeňský hotel se stylově zařízenými jednolůžkovými a dvoulůžkovými pokoji. Komplexní oprava objektu proběhla v roce 2000. Exteriér odpovídá původnímu architektonickému záměru, interiér se mu stylově blíží.
Drobnou stavbu pro lázeňský orchestr najdete nedaleko vily Jestřabí, ale původně stál na Lázeňském náměstí u Janova domu. Hudební altán, který nezapře příbuznost s lázeňskými gloriety nebo altány 19. století, ale současně je stále zřetelně spjatý s Jurkovičovou inspirací lidovou architekturou, vypadá, jakoby stál na „kuří noze“. Kdysi se v něm k poslechu hrálo každý den. Během letní sezony je k tomuto účelu využíván i dnes.
Vodoléčebné lázně
Stejně jako pro Jurkovičův dům a Chaloupku i pro Vodoléčebný ústav posloužil jako základ starší dům – Jestřabský mlýn z roku 1710. Při přestavbě Jurkovič nezasahoval hlouběji do podstaty existující stavby, která měla kamenné přízemí a poschodí ze sušených cihel, poschodí však zvedl hrázděnou nadstavbou a budovu sjednotil střechou. Interiér dvoupodlažní odpočívárny (v původní podobě bez převlékacích kabin) je nejpozoruhodnějším vnitřním prostorem, který Jurkovič v Luhačovicích vytvořil. Lázně Luhačovice plánují přestavbu celého komplexu na moderní hotelový komplex s wellness a lázeňskými službami.
Říční a sluneční lázně
Sluneční lázně tvoří vstupní budova a otevřené kabinky s bílými plachtovými závěsy umístěnými po stranách bazénu. Na terasách plovárny, napájené z říčky Šťávnice, bývala dřevěná lehátka a vedle léčebného ústavu bylo postaveno hřiště pro volejbal, ping-pong, gymnastické nářadí a dětské kolotoče. Konaly se tady i vyhlášené plavecké závody. Dnes již plovárna neslouží svému účelu, a to především kvůli přísným hygienickým normám, které znemožňují koupání v neupravené říční vodě. Vstupní objekt a šatny jsou památkově chráněné a objekt je zakonzervován. V letních měsících se konají prohlídky této unikátní stavby.
Vila Vlastimila
Postavil ji architekt Dušan Jurkovič v roce 1903 a byla jednou z prvních staveb, která dala impuls k výstavbě Pražské čtvrti. Jurkovič ji postavil pro svého známého, maséra F. Pospíšila. V Jurkovičově tvorbě znamenala Vlastimila miniaturní model k postavení jeho vlastní vily v Brně-Žabovřeskách. V roce 1904–1905 ve Vlastimile promýšlel svou operu „Osud“ Leoš Janáček. Po vypuknutí první světové války ve vile strávil několik dní. V roce 1916 přijel do vily spolu s operní pěvkyní Gabrielou Horvátovou a o rok později zde napsal „Zápisník zmizelého“. Pražská čtvrť byla nejoblíbenějším a také nejplodnějším místem jeho luhačovických letních pobytů.
Mlékárna
Byla postavena podle projektů D. Jurkoviče v roce 1902. Kombinovala kamennou podezdívku s dřevěnou konstrukcí stavby. Při konstrukci oblouků a výplní zábradlí využil Jurkovič dekorativní efekt ohnutých samorostů a větví. Místo ní byla postavena v letech 1926 Guthova mlékárna, dnešní divadelní restaurace (arch. Kopřiva).
Původní dřevěný Inhalační pavilon
Byl postaven podle projektů Dušana Jurkoviče na počátku 20. století, v letech 1922–1923 byla stavba zbourána a postaveno nové inhalatorium s kloktárnami, inhalačními sály a s pneumatickými komorami (arch. Skřivánek). Svými službami se stalo jedním z nejlepších zařízení v Evropě.
Neuskutečněné Jurkovičovy projekty
V roce 1906 Jurkovič vypracoval návrh na stavbu Slovenského domu a skicu letní divadelní arény. Bohužel tyto plány se neuskutečnily. Z nepostavených Jurkovičových projektů pro Luhačovice byl nejzajímavější návrh na kavárnu Adolfa Polenky z roku 1903 s interiéry s nádechem exotiky, spojení secese a orientu. Ovšem to není jediný pozoruhodný projekt. Za zmínku stojí i Jurkovičův soutěžní návrh na úpravu lázeňského středu. Základem projektu byl velkolepý lázeňský dům, jenž měl být společenským střediskem lázní (nechybělo ani kasino). Jednotlivé prameny měly mít nad sebou lehké hrázděné pavilony a měly být vzájemně spojeny.
Dokladem promyšleného urbanistického rozvoje Luhačovic na počátku 20. století je kromě Jurkovičových staveb například Dům Bedřicha Smetany, který byl postaven stavitelem J. Schaniakem podle návrhu projektanta Emila Králíka v letech 1908 až 1909. Hotel jednoznačně patří mezi nejkrásnější a nejpozoruhodnější budovy lázní. Čtyřpodlažní volně stojící objekt bývá považován za jedinou čistě secesní budovu v Luhačovicích. Není to ovšem tak docela pravda – ve skutečnosti spojuje prvky secese a kubismu. Od roku 2000 je kulturní památkou.
