Tradice pro současnost v pojetí Miluše Hrachovinové
Město Litovel patřilo od středověku k nejvýznamnějším moravským střediskům výroby hrnčiny. V 19. století, kdy v místě pracovalo šestnáct dílen, nabízeli řemeslníci své zboží na všech jarmarcích na Moravě, ve Slezsku a na přilehlém polském území. Hrnčířské výrobky s měkkým střepem byly v lidovém prostředí nejrozšířenějším druhem keramiky a v každodenním životě byly nepostradatelné.
Od hrnců a rendlíků po hrnky a zeláky
Litovelská hrnčina měla podobu klasických univerzálních tvarů vyskytujících se také na jiných místech českých zemí, přesto však u ní pozorujeme některá lokální specifika. K výrobě používali místní hrnčíři hlínu s typickým červeným zabarvením, kterou těžili v sousední obci Červenka. Některé své zboží opatřovali glazurami přírodních barev nebo užívali techniku zakuřování. Keramika pak měla černou, začouzenou barvu.
Točením na kopacím, lidskou silou poháněném hrnčířském kruhu vyráběli hrnce a rendlíky určené k vaření na otevřeném ohni, mísy, džbány, hrnky, formy na bábovky, koutní hrnce a nádoby na uskladnění medu, sádla, povidel, kysaného zelí a dalších potravin. Dále modelováním na kopytech různých tvarů zhotovovali formy na pečení vánoček, sdružené formičky na drobné pečivo zvané benešníky i formy pro obřadní pečivo ve tvaru ryby či raka.
Vedle keramiky vytvářeli kachle určené pro stavbu kamen v městských a od 2. poloviny 19. století i venkovských staveních.
Posledním litovelským hrnčířem a kamnářem byl Josef Lamr
Po první světové válce začaly být hrnčířské výrobky masově vytlačovány továrním keramickým a smaltovým nádobím, také kamnářství vlivem změny otopného systému upadalo, až v době po druhé světové válce většina dílen zanikla. Posledním tradičním litovelským hrnčířem a kamnářem pracujícím ještě v druhé polovině 20. století zůstal Josef Lamr.
Jeho dílnu od svých desíti let navštěvovala Miluše Hrachovinová, která se zde nejen učila točit na hrnčířském kruhu, ale v autentickém prostřední staré dílny také poznávala bohatou tradici místní hrnčířské výroby. Ač nepochází z keramického rodu, k řemeslu časem získala silný vztah, který měl vliv na volbu jejího životního povolání. V první polovině 80. let se vyučila na Středním odborném učilišti pro umělecká řemesla v Praze, odbornou praxi absolvovala v keramickém podniku Družspoj Šumperk s provozovnou v Zábřehu na Moravě.
Zde se seznámila s kameninou, která jako moderní keramický materiál od druhé poloviny 19. století vytlačovala původní hrnčinu. Pro svou kvalitu i přirozený režný vzhled byla kamenina Miluši Hrachovinové velmi blízká a začala s ní trvale pracovat. Oproti měkké pórovité hrnčině má kamenina pálená na 1200°C a více delší trvanlivost, je odolnější vůči mrazu a nepohlcuje pachy. Její glazury také neobsahují jedovaté olovnaté přísady, jako tomu bylo u tradiční hrnčiny, o kterou by již současný spotřebitel stěží projevil zájem. V roce 1991 si Miluše Hrachovinová splnila svůj sen z mladých let, zařídila si keramickou dílnu a začala s vlastní výrobou.
Řemeslná kvalita, jednoduchost a funkčnost
Její práci charakterizuje důraz kladený na jednoduchost a funkčnost, který souzní s autorčiným vkusem, filozofií venkovských vrstev i se současnými trendy. Užitné, řemeslně kvalitně provedené univerzální výrobky z přírodních materiálů jsou tradičnější a zároveň modernější než některé mladší typy úzce vyhraněné keramiky s nápadnými lidovými ornamenty.
Miluše Hrachovinová se drží klasických, základních, staletími prověřených tvarů užívaných na Litovelsku, tvůrčí invenci směřuje ke zdokonalování výrobních postupů a práci s technologickými možnostmi. Ráda se ale také pouští do inovace svého sortimentu, častým podnětem je přání zákazníka. Protože neměla možnost využívat zázemí zařízené tradiční dílny, spokojila se se skromnějšími prostředky. Kameninu pálí v elektrické peci a z původní širší hrnčířské nabídky zhotovuje nádoby točitelné na hrnčířském kruhu. Pálením v elektrické peci dosahuje jiného, avšak neméně zajímavého zbarvení, než by se docílilo při pálení v původní peci na dřevo.
Její řemeslná dovednost se mimo jiné projevuje tenkostí a lehkostí zhotovovaného zboží, která nebývá u českých keramiků běžná. Dle slov samotné výrobkyně paní Hrachovinové, tence vytáčené nádoby jí jsou samy z ruky, jinak je udělat neumí. Považuje je také za určitý standard dobrého řemeslníka. „Já si v restauraci kafe nevychutnám, když mě to donesou do ňákyho hroznýho silnýho hrnku, tak ten hrnek je hned ocintanej a to mě ani nebaví pit to kafe. A tenký střep jde přece jenom pěkně do pusy a pije se z toho dobře.“ Přitom nahlédneme-li nezávisle do muzejních sbírek, zjistíme, že také výrobky starých litovelských mistrů charakterizoval tenký střep.
Miluše Hrachovinová používá přírodní glazury aplikovatelné na kameninu, jimiž dociluje přirozeného vzhledu s nepravidelnostmi danými ruční výrobou. Materiál na některé glazury si sama kope v terénu. U bíle glazovaného zboží domalovává jednoduché motivy v podobě teček a linek. Typickými lokálními prvky se inspiruje také v případě výzdoby velkých nádob, které opatřuje šikmými vroubky prováděnými dřevěným čepelem do nevypáleného materiálu a otisky palce na spodním okraji uch.
Vybrat si můžete přímo v útulné litovelské dílně
Miluše Hrachovinová je poslední keramičkou uchovávající a dále rozvíjející slavný odkaz starých mistrů nejen na území Litovelska, ale v celém širším litovelsko-mohelnickém výrobním okruhu. Její výrobky, jak hodnotí dlouholetá brněnská muzejnice a odbornice na lidovou keramiku Alena Kalinová, mají jednoduché a ušlechtilé tvary odkazující na hodnoty rukodělné práce i lokální hrnčířské tradice. Nabízí dnešnímu uživateli současnou verzi tradičních výrobků bez novodobých úprav a stylizací. Práce Miluše Hrachovinové si proto zaslouží patřičnou pozornost i podporu.
Oceněna byla udělením titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Olomouckého kraje a je držitelkou certifikátu Haná – regionální produkt. Zájemci ji mohou potkat na jarmarcích v blízkém i vzdálenějším okolí, nejlépe však, když se nechají unést atmosférou její útulné dílny v Litovli při výběru hotového zboží či si nechají zhotovit výrobek na zakázku.
Koutní hrnec, Vlastivědné muzeum v Olomouci, sbírka etnografie, inv. č. E 4858. Foto: Pavel Rozsíval.
Internetové stránky paní Hrachovinové www.kameninazlitovle.cz
