„Ten chlap s knírem jako z dob c. k. mocnářství si dokáže vychutnávat život,“ napadne vás hned, když se s brněnským podnikatelem Vladimírem Horkým seznámíte. Je jasné, že většina přísad do jeho receptu na radost voní lesem, horami, přírodou. Je to znát nejen z loveckých trofejí, které jsou na stěnách v zasedačce jedné z jeho firem, ale hlavně z likéru Limbowitz, exkluzivního pití, které si podle svého receptu nechává vyrábět v likérce Milana Metelky.
Originální verzi nápoje, jehož chuť i název určují šišky z borovice limba (Pinus Cembra), zkusil Vladimír Horký poprvé zhruba před deseti lety při jedné z loveckých výprav do rakouských Korutan. „Limbovice je v Rakousku, ale taky v Itálii zlidovělá kořalka. Borovice limba má šišky jen jednou za dva roky a rodí až po dvaceti letech. Borovicové lesy rostou většinou od dvou tisíc metrů nad mořem výše a šišky se musí sklízet ze žebříku zhruba v červnu až červenci, aby byly ještě zelené. Když zdřevnatí, už se nedají použít,“ přiblížil náročné okolnosti vzniku likéru.
Místo pálenky z jablek zkusil vodku
V Rakousku přitom jako základ pro limbovici používají domácí destilát z jeřabin a jablek. „V něm macerují nakrájené nebo roztlučené šišky a přidávají k tomu ještě další příměsi. Mně se ale moc nezamlouvala chuť jeřabin nebo jablek. A tak jsem si tehdy řekl, že to doma zkusím jinak. Dovezl jsem si zmražené šišky, nakrájel je a naložil je do vodky,“ vzpomínal Horký. Tehdy si jen tak pro radost a k pohoštění kamarádů vyrobil několik lahví likéru. „Pak jsem pozval Rakušáky na lov k nám, a ti pacholci mi nejen nic nedovezli, ale hlavně jim tak zachutnala moje limbovice, že mi ji skoro všechnu vypili a mně zůstaly jenom dvě flašky,“ smál se vášnivý myslivec.
Zásadní zlom nastal během návštěvy šéfkuchaře tehdejší brněnské restaurace Kastelán, dnes šéfkuchaře hotelu Miura v Čeladné Michala Götha. „Je to nejlepší kuchař, kterého znám. Byl tehdy u nás ochutnávat francouzská vína. Žena mi povídá: ´Zkus mu dát tu svou limbovici´. Tak jsem mu nabídl, on se napil a ptal se mě, proč to nevyrábím, že je to úžasný likér,“ popisoval moment, který rozhodl o tom, že začal usilovat o výrobu likéru podle svého receptu ve velkém.
Limbovice zachutnala i Milanu Metelkovi
O možnostech se radil se známými a jeden z nich mu doporučil, aby se obrátil na Milana Metelku. „Zajel jsem za ním, to měl ještě likérku v Moravských Prusích. Moc mi nedůvěřoval, protože za ním chodí spousta lidí s různými nápady, ale když limbovici ochutnal, říkal:´To je dobrý, to vám vyrobím.´ A tak to začalo,“ popsal. Nějaký čas sice trvalo, než se vyladily všechny detaily výroby, ale nakonec vzniklo prvních zhruba tisíc litrů nového likéru. „Já jsem mu předal přesný recept, dovezl hotový materiál, který Milan Metelka nasypal do nádrží,“ dodal.
Zbývalo ještě dořešit na první pohled banální záležitost – název. Nabízelo se sice, že likér ponese jméno limbovice, ale Horkého upozornili, že koncovku –ice mají u nás lidi spojenou s ovocným destilátem, slivovicí, hruškovicí nebo meruňkovicí. „V té době zrovna byla lihová aféra a varovali mě, že by to mohla obchodní inspekce považovat za matení zákazníka. Lidi by si to prý mohli plést s pálenkou. Tak jsme museli vymyslet jiný název, až jsme se shodli na názvu Limbowitz. Ale ochrannou známku máme na Limbovici i Limbowitz,“ vysvětlil milovník dobrého jídla a pití s tím, že posledním krokem byl design. Logo a kompletní grafický design i jméno značky Limbowitz navrhlo olomoucké studio Design Herynek.
Je libo limbovicovou zmrzlinu?
První várka, asi dva a půl tisíce lahví, už je téměř rozprodaná. Pár posledních kusů je možné koupit přímo u Vladimíra Horkého nebo ve vyškovském Metelka Liquor Shop. „V likérce Metelka ale brzy stočí další lahve. A já mám uskladněnou zásobu šišek na dalších zhruba dvacet tisíc lahví. Letos jsem si dal úkol více se limbovici věnovat. Má obrovský potenciál, a to nejen jako pití, ale také blahodárně a léčivě působí na horní cesty dýchací,“ je přesvědčený brněnský podnikatel. Likér se podle něj skvěle hodí i do kuchyně jako chuťově nezaměnitelná přísada. „Třeba Michal Göth dělá v hotelu Miura limbovicovou zmrzlinu, sorbet. Taky zvěřinu, divočáka vařil jedině s limbovicí,“ vzpomněl Horký.
Vypadá to ale, že v budoucnu nezůstane jen u čisté limbovice. „Už dlouhou dobu uvažuju nad tím, že budu likér přimíchávat do něčeho jiného. Kdosi mi navrhoval, abych to zkusil s rumem, ale to je hloupost. Mnohem lepší nápad je gin, s ginem by se limbovice snoubila, chutě by se daleko lépe doplňovaly. Pro tyto účely by ale nesměla být sladká, musel bych ji vyrobit bez cukru. A představte si, že by v čiré lahvi byl narůžovělý gin s barvou limbovice, to by bylo skvělé,“ naznačil další možné využití svého excelentního likéru Horký.
