Designér Jan Herynek: fungující značka je spojením kreativity a strategie

Je to už víc než dvacet let, co tehdy začínající grafik Jan Herynek navštívil Milana Metelku a přesvědčil jej, že udělá nejlépe, když design svých výrobků svěří do jeho rukou. Jejich dlouhodobá spolupráce je lemována obchodními úspěchy, ale také designovými oceněními. A přestože je Milan Metelka pro Jana Herynka stále především klient, ve věci podoby produktů a jejich dalšího směřování jsou již rovnocennými partnery a sám Milan Metelka nazývá svého designéra „strážcem značky“. Kromě samotného designu produktů se ale studio Design Herynek stará také o komunikaci likérky – webové stránky, sociální sítě nebo i Magazín Metelka, který možná zrovna držíte v ruce.

Jak jste se vlastně s panem Metelkou seznámili?
Bylo to asi před dvaceti lety při pracovním setkání. Přijel jsem nabízet služby grafického designu tehdejšímu společníkovi pana Metelky do Mikulovic v Jeseníkách. Vyslechnul si mě a poslal mě za Milanem Metelkou do Moravských Prus kousek od Vyškova. Musel jsem se tedy otočit a vrátit se zase o 200 kilometrů zpátky a všechno znovu zopakovat. A za tuto první cestu jsem dodnes rád.

Co byla vaše první práce pro pana Metelku? Jak se vám tato práce jeví z dnešního pohledu?
Jedna z prvních zakázek byl grafický design etikety na bylinný likér Priessnitz. Stále se mi ten návrh zdá být kvalitní, ale určitě bych ho dnes udělal trošku jinak. Je to už skoro dvacet let a můj profesní pohled je jiný. Stále se vyvíjím a těžko někdy budu stoprocentně spokojený. V grafickém designu a dalších oborech užitého umění má některá práce omezený čas trvání. Na to je potřeba myslet, jde přeci jen o věci každodenní potřeby, často sériově vyráběné a nutně podléhající náladám a trendům. Vše kvalitní prověří čas…

Které všechny činnosti pro likérku Metelka máte na starosti?
Pro značku Metelka likéry pracuji jako strážce značky. Tato funkce v sobě zahrnuje práci všech možných oborů, nejenom samotný grafický design. Vyjmenovat všechny typy práce by bylo dlouhé a nudné. Důležité však je, že se starám o vizuální výstupy firmy Metelka včetně všech samostatných značek a produktových řad. Částečně zasahuji také do tónu komunikace společnosti. Velmi mě těší, že se mi podařilo vymyslet a uvést do života tento časopis, který je pro značku Metelka velmi důležitým médiem.

Měl ve vaši práci pan Metelka od počátku velkou důvěru nebo byl náročný zákazník, kterého jste musel přesvědčovat? Jaký je váš vztah v tomto směru dnes?
Na začátku jsem byl neznámý návrhář bez důvěry. Tehdy bylo obecně rozšířeným zvykem úkolovat různými nápady, které pak musel grafik na klientovo přání různě tvořit a variovat, dokud nebyl klient spokojený. Já jsem přišel s jiným pohledem. Měl jsem vždy názor na to, jak by měl výsledek vypadat a co by měl splňovat. Myslím, že jsem si důvěru postupně získal svým přístupem k práci a hlavně výsledky, kterých se mi podařilo dosáhnout. Často jen konkrétní změny, které se projeví třeba ve stabilním nárůstu prodeje, dokážou klienta přesvědčit. A to byla moje cesta ve vztahu mezi klientem a zákazníkem. Dnešní vztah je postaven na stejné bázi, ale důvěru již cítím na zcela jiné úrovni. Dnes jsme s Milanem Metelkou větší partneři, každý máme většinou svůj pohled na věc a ten si snažíme navzájem vyměňovat. Když si jeden z nás není jistý, zastoupí ho druhý svým názorem, nebo se doplníme. Vzniklá podoba produktů je jistě vzešlá z diskuse, razantní připomínkování však od Milana Metelky nemám. Ponechává mi prostor k vyjádření a pokud chce něco ovlivnit, tak většinou má důvod, který nemusím v danou chvíli ještě tušit.

Kterou práci pro likérku Metelka považujete za nejpovedenější? A naopak, existuje snad produkt, jehož design už zestárl a potřeboval by inovaci?
Za nejpovedenější považuji poslední práci na vzniku brandu Tea Spirit. Také jsem velmi rád, že jsem mohl navrhnout produktovou řadu absintů. To byl jeden ze zásadních posunů pro likérku. Bylo to nastolení nové cesty vývoje a nastavení kvality a způsobu vyjádření značky skrze solitérní produktové řady. Naše snažení podpořilo a nakonec i ocenilo tehdy ještě fungující Design centrum České republiky a díky tomu jsme se účastnili putovní výstavy Nejlepší výrobek roku. Byl jsem na to tehdy velmi hrdý a dnes na tu dobu a pracovní nasazení moc rád vzpomínám. Naopak produkty, které potřebují inovaci, můžeme nalézt vždy. Bez inovací se necháte předstihnout konkurencí. Abych byl konkrétní, zcela jistě takový krok potřebuje Bombardino Metelka.

Jak vznikal návrh na Tea Spirit? Proč jste užili takovou láhev, proč je na etiketě kresba vašeho otce Pavla Herynka?
Vznik každého nového produktu je pro mě otázkou představivosti. Vždy se snažím modelovat pozici produktu vůči ostatním, hledám správný vzhled a snažím se vcítit do působení na spotřebitele. Pokouším se myslet vizuálně… Nejde v tomto případě o nic měřitelného, jsou to spíše instinktivní a pocitová rozhodnutí. Ty nemají manažeři rádi a nevěří jim, protože je nemohou doložit tabulkou nebo grafem. Já věřím, mimo jiné, v sílu designu a estetiky, která dokáže pomoci každému výrobku. Produktový design je někdy složitý a jindy zase vytvoříte vše velmi rychle a jednoduše. Fungující brand je spojením kreativity a strategie. K tomu je také potřeba mít znalosti a zkušenosti. A proč je tátova rotokaligrafie na etiketě Tea Spirit? Jednoduše a srozumitelně zobrazuje myšlenku čajové kultury v jednom krásném grafickém gestu. Tea Spirit je právě ukázka spojení všech prvků v jeden celek – produkt, který oslovuje nejen komunitu, ale široké spektrum zájemců.

Díky vašemu nápadu a iniciativě vznikl také magazín Metelka. Jeho podoba se stále vyvíjí. Jste už s jeho úpravou spokojený nebo ji budete dále obměňovat?
S magazínem jsem začal bez nutných příprav, zkušebních vydání nebo alespoň potřebného času na vytvoření sazebního zrcadla časopisu. Snažil jsem se přesvědčit o výhodách časopisu několik let a jakmile k tomu došlo, už nebyl čas na takovou přípravu. Nyní jsem s úpravou časopisu docela spokojený, ale další postupná vylepšení plánuji i do budoucna. Každé číslo vzniká pod velkým časovým tlakem a tak jsem se smířil s postupným vývojem podoby a snažím se každým číslem něco vylepšit.

Do jaké míry byla určující pro volbu vaší profese skutečnost, že váš tatínek je šperkař a kreslíř, dlouholetý výtvarný pedagog?
Asi to byl jeden z důležitých podnětů, který mě formoval v obecné rovině a připravil mě na profesní cestu. Bylo to spíše takové „ovlivnění oklikou“, nic cíleného ke grafickému designu. K tomu jsem se dostal svým zájmem o písmo. K typografii a grafickému designu mě přivedl zhruba v mých patnácti letech plakát Letraset Typeface Range z 80. let. Studoval jsem bedlivě rozdíly kreseb mezi Baskervillem a Caslonem. To mi zůstalo dodnes. A také radost ze vzniku něčeho nového. Proto dělám grafický design i dnes.

Když jste začínal na volné noze, měl jste určitě nějaké představy o tom, co a jak budete dělat. Musel jste za roky praxe v něčem slevit, ustoupit? Co se od dob vašich začátků změnilo – prostředí, konkurence, nároky zákazníků, tlak na cenu…?
Samostatně pracuji od roku 2002, předtím jsem byl zaměstnaný a k tomu jsem měl živnostenský list. Za těch skoro dvacet let se změnila celá společnost, natož obor. Zažil jsem dvě hospodářské krize, které formují ceny i myšlení zákazníků. V užitém designu navrhujete většinou to, po čem je poptávka. Přizpůsobení se trendům musím nějak zvládat neustále. Na druhou stranu si však držím svůj rukopis a hledám v práci ty kvalitní aspekty, které mají delší životnost. Taková práce má naději na delší trvání a má větší hodnotu.

Co považujete za svůj největší pracovní úspěch? Je to German Design Award za design lahve pro Austrian Empire Navy Rum? Má pro vás větší hodnotu designerská cena, nebo když například vidíte školáka s batohem, jehož design jste navrhoval?
Ocenění si vážím jak těch oborových, tak i zákaznických. V obou případech to vždy o něčem vypovídá. Nedokážu říct, co má pro mě větší hodnotu. Podle mého jsou tyto ocenění v souladu a propojené, vždy nějak akcentují úspěšnost. Budu upřímný v tom, že oborové ocenění potvrdí zákazníkovi kvalitu z jiné strany a nezaujatě a tím mi usnadní další práci. Za Germand Design Award Special Mention 2019 jsem vděčný.

V seznamu vašich klientů jsou různé oblasti podnikání a lidské činnosti – od likérky Metelka nebo výrobce batohů Topgal přes Masarykovu demokratickou akademii nebo Krajskou knihovnu Vysočiny až po malé Vojenské muzeum Loučka. Vybíráte si klienty, odmítáte zakázky?
Práci moc často neodmítám, jen v situacích, kdy už ze zkušeností vím, že by spolupráce byla problematická. Odmítnul bych práci pro extremisty. Vedu studio, kde se zabývám grafickým designem, vizuální identitou a tvorbou stylu. Mou specializací je vývoj značky, a také obalový a knižní design. Velmi rád spolupracuji s nadanými ilustrátory, programátory nebo fotografy, jednoduše s talentovanými lidmi. O takový proces mám vždy zájem a takto vznikají kvalitní výsledky při dobré pracovní atmosféře. V těchto případech teamové spolupráce sehrávám roli art directora a vedu práci od myšlenky k hotovému dílu, které klientovi od začátku garantuji. Usiluji o spolupráci s takovými klienty, kteří nestaví designera do podřízené role. O takový typ práce mám zájem a opak toho všeho bych nechtěl dělat.

Jste podepsaný mimo jiné pod typografií a výtvarnou redakcí některých titulů ediční řady ostravského spolku knihomilů Biblios, který vydával bibliofilie na ručním papíře z Velkých Losin. Jak na tuto práci vzpomínáte, v čem vás obohatila? Jaké další knižní úpravy jste měl na starosti? Máte na takovou práci v současné době čas?
To byla velmi milá a na osobní bázi postavená spolupráce. Seznámil jsem se s panem Duksou, se kterým jsem realizoval několik velmi zajímavých titulů od klasiků po avantgardní autory. Měl jsem možnost pracovat s díly mnoha respektovaných výtvarníků, jako byli například Adolf Born, Jiří Šigut nebo Miloslav Moucha. Velmi rád vždy spolupracuji se svým otcem Pavlem, který doprovodil podle mě asi nejhezčí bibliofilii Vortex a zmíním ještě tisk od Guida Cavalcantiho a Ezry Pounda O Lásce. Také spolupráce s vynikajícími řemeslníky, jako jsou pan Jiří Fogl a Pavlína Rambová v oblasti knižní vazby, byla vždy realizovaným bibliofiliím velkou přidanou hodnotou. Z dalších knižních úprav bych rád jmenoval knižní řadu Knihovna Listů, kterou jsem měl možnost vytvářet s pány Burianem a Tichákem za velké podpory a entuziasmu Davida Vody. Také několik pěkných paperbacků, které stojí za zmínku, jsem vytvořil pro nakladatelství Periplum. A také všechny knížky ve spolupráci s docentem Jakubem Guziurem jsou vždy radostí pro jejich kvalitní obsah a přátelské jednání s nadhledem moudrého zadavatele. Jedna z posledních knižních realizací byla sci-fi pro děti od samonakladatele a zároveň i autora docenta Václava Dvořáka.

Jste stále členem Spolku olomouckých výtvarníků. Soupis vašich samostatných a kolektivních výstav fotografií nebo manipulovaných obrazů má více než třicet položek. Na poslední výroční výstavě spolku jste ale neprezentoval volnou tvorbu, nýbrž úspěšný design lahve Metelka Tea Spirit. Byla v tom špetka provokace, nebo snaha o zrovnoprávnění užitého designu, konceptuální gesto nebo jen prostě považujete design lahve za to nejlepší, co jste v uplynulém roce vytvořil?
Prezentace produktového designu mi nepřišla jako nic méněcenného. Zvláště tehdy, má-li se na výstavě prezentovat tvorba za poslední rok. Díky mé hlavní práci už nemám skoro žádný čas a energii na volnou tvorbu. Proto jsem byl rád, že jsem mohl představit i tuto mou práci. Umělecká, nebo volná autorská tvorba má tu výhodu, že můžete představit své svobodné uvažování a předložit svůj výtvarný názor bez omezení. Smysl je v osobním a svobodném projevu.

JAN HERYNEK, grafický designer pracující v Olomouci (*1973). V roce 2002 založil studio Design Herynek, kde se věnuje grafickému designu a vizuální komunikaci. Specializuje se na obalový design a branding. Dříve pracoval jako art-director v reklamních agenturách. Ve své volné tvorbě se zabývá manipulovaným obrazem a fotografií. Vystavuje doma i v zahraničí a je zastoupen v několika sbírkách. Ukázky práce studia najdete na webových stránkách www.herynek.com