Gabriela Geryková

Gabriela Geryková v likérce Metelka pracuje od roku 2019 jako obsluha výrobní linky.

Díky vyprávění babičky jsem tušila, co mě čeká

Je lidský život pouhým sledem náhod, které mění naše plány a rozhodnutí, nebo je řízený dopředu vepsaným osudem, který nikdo z nás nemůže ovlivnit? Odpověď na tuto otázku zaměstnala a stále zaměstnává filozofy, romanopisce, dramatiky, filmaře… A na mysli vytane i v nečekaných chvílích a souvislostech, tak jako v případě Gabriely Gerykové, která v likérce Metelka od roku 2019 pracuje jako obsluha výrobní linky. Otázka totiž zní: Je to osud, nebo jen podivuhodná náhoda, že má podobné zaměstnání, jako měla před řadou let její babička ve společnosti Rudolf Jelínek?

„Babička pracovala u Jelínka celých pětatřicet let. Byla ve stáčírně a jezdila taky s vysokozdvižným vozíkem. Teď už má devadesát, ale na práci ještě dnes občas vzpomene. Vyprávěla třeba o speciálním režimu při výrobě košer slivovice a na návštěvy kontrolora, který dohlížel na dodržování košer pravidel,“ zmiňuje Gabriela Geryková. Že by ale její zaměstnání u Metelků byla přímo osudová záležitost? „Spíš jsem díky vyprávění babičky v náznacích věděla, do čeho půjdu, když mi práci v likérce nabízela Zdena Dorničáková, která ve firmě pracuje jako mistrová. Její nabídka přišla v době, kdy jsem přemýšlela o změně. Chtěla jsem dělat něco, co by mě naplňovalo a tato práce mi přišla zajímavá. No a babička, to byl důvod navíc. Říkala jsem si, proč nezískat podobné zkušenosti a dovednosti jako ona,“ vysvětluje.

Od začátku jejího „angažmá“ v likérce Metelka ji zajímalo, jak likéry a destiláty vznikají, jak se vyrábí. „Nejdřív jsem mohla do provozu jen nahlédnout a až po nějakém čase a pod dohledem kolegy Lukáše jsem mohla začít vyrábět sama,“ vzpomíná Gabriela Geryková. Její pracovní náplní je vaření, stáčení a balení produktů a samotný proces vaření ji také na práci v likérce nejvíce baví. „Má ale také další výhody, třeba možnost osobního růstu. A obrovský bonus je vzdálenost od mého bydliště. Do práce to mám z naší vesnice osm kilometrů, takže doma jsem za chvilku,“ pochvaluje si 40letá maminka školačky Laury.

Péče o dcerku také naplňuje její volný čas. Alespoň část volna se jí ale stále daří vyhradit dlouholetému koníčku – myslivosti. Není přitom jen mysliveckým fanouškem, nýbrž nimrodem tělem a duší. Složila myslivecké zkoušky a zbraní má hned několik. „Mám brokovnici, kulovnici, ne- dávno jsem vyhrála malorážku, ale nejvíc si cením jednušky, tedy jednoduché jednoranné brokové zbraně, kterou mám od dědečka,“ vypočítává Gabriela Geryková. Z úlovků je pochopitelně schopná uvařit různé zvěřinové speciality včetně vynikajícího guláše. Kdo by ale čekal, že bude preferovat něco bylinkového nebo ostřejšího i v portfoliu likérky Metelka, byl by na omylu.

„Mám ráda Milky Coconut, protože miluji kokos a neodolám sladkému,“ přiznává s úsměvem.