Na legendách spojených s absintem se do značné míry podílí fakt, že byl oblíbeným nápojem bohémů. Výčet umělců, kteří se netajili častou konzumací „zelené múzy“ ani vírou, že jim pomáhá rozšířit vědomí a má psychedelické účinky, je skutečně dlouhý: malíři Edouard Manet, Edgar Degas, Henri de Toulouse-Lautrec, Vincent Van Gogh, Paul Gauguin, Pablo Picasso, prokletí básníci Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud, spisovatelé Oscar Wilde, Alfred Jarry, Ernest Hemingway, Edgar Allen Poe. Pro všechny byl absint zdrojem inspirace.
Někteří z nich dokonce „esenci života“ zvěčnili ve svém díle. Slavné jsou například obrazy Edgara Degase, Eduarda Maneta, ale hlavně Henriho de Toulouse-Lautreca, který pod vlivem absintu tvrdil, že jej pronásledují bezhlavé příšery. Legenda dokonce tvrdí, že amputované ucho Vincenta van Gogha je také důsledek konzumace „šílenství v lahvi“.
Příklady absintové inspirace bychom našli i v českém umění. Například návštěvníci slavné pražské kavárny Slavia si mohou prohlédnout olejomalbu Viktora Olivy Piják absintu (1910).
