„Stav se na kafe!“ Ani si neuvědomujeme, kolikrát za den vyslovíme tuto větu nebo nějakou její variantu, v níž hraje káva roli přátelského pojítka a prostředku společenské konverzace. Káva je prostě fenomén. A to nejen jako nápoj, který má schopnost utužit naše sociální vazby nebo nás díky povzbuzujícím účinkům přimět k aktivitě a lepším výkonům, nýbrž také jako průmyslová komodita, která je dokonce hned druhá nejdůležitější po ropě a která je klíčová pro ekonomiky i politické systémy celé řady států. Vždyť ve světě se jí v roce 2022 zkonzumovalo více než 10 milionů tun a například v České republice činila roční spotřeba na osobu více než 3 kilogramy!
Jak se stalo, že si bez černého a hořkého nápoje nedokáže většina lidí představit start do nového dne? Kdo jako první přišel na to, že kávová zrna mají stimulující účinky? Odkud se rozšířilo pěstování kávových keřů a kdy se z prodeje jejich plodů stal tak lukrativní byznys? Jak už to u neobyčejných věcí bývá, tak i historie kávy je opředená legendami.
Ach, ty nenechavé kozy…
Bylo, nebylo za sedmero horami a řekami žil, byl pasáček jménem Kaldi, který pásl stádo koz v etiopských horách. Jeho nenechavé, hladové kozy se jednoho dne začaly pást na keřích s červenými plody. A ejhle, náhle byly čilejší a skotačivější. Zvědavost Kaldimu nedala a zkusil kávové bobule sám požvýkat. Zjistil, že necítí únavu a že může na stádo dohlížet i v noci. Dozvěděl se o tom opat z nedalekého kláštera, který však rostlinu označil za dílo ďábla a nechal ji spálit. Co se ale nestalo… Plameny uvolnily omamné aroma a to opata natolik překvapilo, že s napůl spálenými semeny kávovníku začal experimentovat. Tak objevil nápoj, kterému dnes říkáme káva.
Známe i jinou legendu, objasňující původ kávy. Ta zase vypráví o jemenském lékaři a šejkovi Hadži Omarovi, který žil ve vyhnanství v Ousabu v Arábii. Jednoho dne prý viděl ptáka s krásným peřím, který odpočíval na keři s červenými bobulemi. Omar posbíral bobule a udělal z nich odvar s posilujícími účinky. A protože byl lékař, podával jej nemocným. Zvěsti o blahodárném odvaru se brzy roznesly zemí a vyhnance panovník nejen omilostnil, ale dokonce mu nechal jako hrdinovi vystavět chrám.
Z Etiopie až na konec světa
Pohádky všichni milujeme, ale kdybychom se drželi ověřitelných faktů, historii kávy je možné shrnout následovně. První zmínky se datují do 6. století. Kávovník skutečně původně rostl v Etiopii, a to v provincii Kaffa, kde keře kávovníků stále rostou divoce dodnes. Etiopané prý nejprve kávová zrna žvýkali a teprve pak, když po požáru zjistili, že káva krásně voní, začali ji pražit.
Archeologické důkazy pak existenci a konzumaci pražené kávy spojují s 9. stoletím, konkrétně pak v Emirátech. Káva byla tehdy známá především pro své léčivé účinky. Ve 13. a 14. století startuje kávová expanze jejím vývozem do dalších afrických a především arabských zemí. S válečníky při vojenských taženích se dostává do Jemenu, pak do Mekky a Mediny (z přístavu Mokka, který je dodnes synonymem pro arabskou kávu). Tady také vznikaly první kavárny. Traduje se, že slovo káva vychází z arabsko-tureckého slova pro povzbuzující nápoj, qahwah nebo kahweh.
Poněkud temným obdobím pro kávu bylo 16. století. Povzbuzující účinky kávy tehdy duchovní označili za podobné alkoholu, a proto škodlivé. Vedlo to ke zničení všech zásob kávy a její prodej se trestal. Kávu to ale v jejím tažení nezastavilo. Stačila se rozšířit do dalších měst – například Káhiry, Aleppa nebo Damašku – a odtud dál a dál… O století později bychom už plantáže kávovníků našli na Jávě, kam je propašoval holandský obchodník. Zakrátko se káva objevila i v Evropě. První káva v Itálii se objevuje v roce 1615, o deset let pak vzniká první kavárna. Ve druhé polovině 17. století se otevírá první kavárna v Paříží, pak v Londýně, v našich krajích první kavárnu otevřel Turek Ahmed v roce 1702 v Brně, v roce 1714 přivítala první zákazníky pražská kavárna v domě U Zlatého hada.
V 18. a 19. století zažívá kávová kultura skutečný boom. Z kávy je ceněná obchodní komodita, země mezi 23. severní a 25. jižní rovnoběžkou v kávovém pásu si začínají uvědomovat své bohatství. V druhé polovině 19. století se také objevuje french press. Na začátku 20. století Luigi Bezzera vynalézá espresso. Jeho patent na výrobu dobré kávy pomocí specifického tlaku a teploty později koupil Desidero Pavoni, který do dvou let začal se sériovou výrobou. Pro současnost můžeme využít označení Třetí kávová vlna, pro niž je charakteristická produkce kvalitní kávy a její poctivá příprava. Káva už není jen prodejním artiklem, ale produktem s historií.
Robusta nebo arabika?
Káva se často připravuje jako směs z různých druhů kávovníku. Nejčastější jsou kávovník robusta a kávovník arabika. Arabika má podíl na světové produkci asi 60 % a robusta asi 40 %. Podíl robusty ale stoupá, protože pěstitelům přináší vyšší výnosy. Navíc jsou stromy arabiky náchylnější k chorobám. Káva arabica je náročnější na pěstování i sklizeň. Je proto dražší, což je ovšem vyváženo vysokou kvalitou, a jemnou, vyváženou chutí. Když k arabice přidáme pro snížení ceny robustu, ztrácí směs svou sametovou jemnost.
Kávu pěstují v 70 zemích po celém světě, ale ne každá se podívá za hranice své domoviny. Zatímco někde je produkce malá a stačí sotva na pokrytí vlastních potřeb, jinde na pěstování arabiky a robusty závisí velká část příjmů. V roce 2022 se 10 největších producentů kávy celého světa poskládalo za sebe v tomto pořadí: Brazílie, Vietnam, Kolumbie, Indonésie, Etiopie, Honduras, Indie, Mexiko, Peru, Uganda. Brazílie je největším producentem zelené kávy již přes 150 let. Brazilské kávy patří mezi nejprodávanější kávy arabica. Vietnam je naopak největším producentem robusty. Až na pár světlých výjimek však většina vietnamské kávové produkce není vysoké kvality a zpravidla končí v levných směsích či jako instantní káva. Kolumbijské kávy pro změnu platí za jedny z nejkvalitnějších vůbec a káva z Indonésie se v poslední době těší čím dál tím větší oblibě.
Věčná otázka: je to zdravé, nebo není?
„Pít, či nepít? Toť otázka!“ V odpovědi na tuto variaci hamletovského zvolání se neshodnou ani odborníci. Co víme jistě: kofein je droga, takže si na něj můžeme vypěstovat závislost. Kromě toho káva zvyšuje krevní tlak, a tím i riziko vzniku srdečních chorob. Podle některých odborníků by lidé neměli pít kávu skoro vůbec nebo jen občas.
Stále více odborníků potvrzuje, že konzumace kávy má u zdravého člověka spíše pozitivní účinky. Kofein zvyšuje pozornost, zrychluje reakce a rozšiřuje poznávací schopnosti a funguje jako prevence určitých typů onemocnění. Vědci a lékaři však zároveň upozorňují, že účinky kávy se u každého z nás projevují individuálně. Při posuzování otázek prospěšnosti či škodlivosti kávy by tak mělo být zohledněno několik důležitých faktorů (například zdravotní stav konzumenta, počet vypitých šálků nebo druh kávy). Odborníci se shodují na tom, že za přiměřené pití kávy lze označit denní konzumaci 4 až 6 šálků denně, což by mělo odpovídat přibližně 300 mg kofeinu.
