Fenomén Baťa. Inspirace pracovním zápalem i péčí o komunitu

Tomáš Baťa (1876–1932), zdroj: SOkA Zlín, Sbírka fotografií Zlín, č. NAD: 1294, č. obálky: 148

Baťa – synonymum pro americký příběh v moravských podmínkách, námět pro pohádku „Jak prostý švec svou pílí a pracovitostí k celosvětové slávě přišel…“ Pozornost si jistě zasluhují všichni nositelé příjmení Baťa, ale pouze jednoho z nich lze považovat za zakladatele legendy. Je to Tomáš Baťa, který se od verpánku vypracoval mezi nejvýznamnější podnikatele své doby. Jeho příběh a myšlenky, vycházející z vytrvalé snahy o těsné propojení úspěšného podnikání a spokojeného života komunity, jsou stále inspirací pro další a další generace podnikatelů.

Narodil se jako třetí dítě v roce 1876 v rodině, která se ševcovstvím živila po staletí. První zmínka o ševci jménem Lukáš Baťa je z roku 1667. Nebylo proto pochyb, s jakým řemeslem bude spojený Tomášův osud. Pomáhal otci a učil se velmi rychle. Traduje se dokonce, že už jako sedmiletý kluk vyráběl boty pro panenky z odřezků z otcovy dílny a ty pak prodával po pěti krejcarech. Každopádně ve 14 letech měl odlišnou představu o budoucnosti podniku než jeho otec a proti jeho vůli se nechal zaměstnat u prostějovské firmy Fäber vyrábějící ševcovské stroje. Zajímal se totiž o možnosti ulehčení a zrychlení práce ševců. Brzy se sice musel vrátit, když se jej v Prostějově ze strachu z konkurence zbavili, ale doma se dlouho neohřál. Po další hádce utekl za sestrou Annou do Vídně, která mu poskytla peníze pro rozjezd vlastní dílny. Ani tento pokus ale ještě nevyšel. Neznal vídeňský trh a neměl ani úřední povolení vykonávat řemeslo.

Začátky byly krušné. Podnik se topí v dluzích

A tak to v roce 1894 zkusili všichni tři sourozenci společně. Antonín, Tomáš a Anna si nechali od otce vyplatit 600 zlatých věna od zesnulé matky a pustili se do vlastního podnikání ve Zlíně. Dobrodružství mohlo začít.

Začátek to ale rozhodně nebyl lehký a ani úspěšný. S valašskou prošívanou houněnou obuví, kterou vyrábělo prvních deset zaměstnanců, se jim nedaří. Po prvním roce dluží dodavatelům osm tisíc zlatých a firma byla na dně. Antonína navíc vezmou na vojnu a Tomáš zůstává na všechno sám. S obrovskou vervou a osobním nasazením se mu daří podnik zbavit dluhů a navíc přichází s jedním z řady svých geniálních nápadů: šít boty z plátna, které bylo mnohem levnější a dostupnější než pravá kůže. A tzv. „baťovky“ (plátěné boty s koženou podešví a elegantní špičkou z pravé kůže) jsou na světě. Objednávky se jen hrnou. Baťa proto kupuje v Německu první šicí stroje s ručním pohonem, které mu umožní dodat veškeré objednané zboží včas.

Pro zkušenosti si zajel za oceán

V roce 1900 staví Tomáš první výrobní budovu, v níž zaměstnal 120 lidí. Přestože se firmě daří, cítí, že je třeba ji dál posouvat, a proto v roce 1905 vyráží za novými zkušenostmi za oceán. V USA strávil skoro půl roku a do Zlína přivezl nové plány výstavby továrních budov i nadšení pro americký směr vedení. Baťova dosavadní spolupráce s odborovou organizací skončila po stávce roku 1906, kterou vyvolaly spory mezi politickými stranami. Baťa si odnesl zkušenost – politika nepatří na pracoviště. Těžce nemocný bratr Antonín umírá v roce 1908 a sestra se už roku 1898 po své svatbě vzdala své role a podílu ve firmě. Tomáš je tak jediným vlastníkem firmy T. & A. Baťa, jejímž hlavním produktem byly lehké baťovky. V roce 1910 podnik zaměstnával asi 350 dělníků a denně vyráběl více než 3 000 párů bot.

Prodejna obuvi Baťa ve Zlíně – ukázka výkladu a večerní osvětlení prodejny Zlín-Díly v roce 1947, zdroj: SOkA Zlín, Sbírka fotografií Zlín, č. NAD: 1294, č. obálky: 15421
Prodejna obuvi Baťa ve Zlíně – ukázka výkladu a večerní osvětlení prodejny Zlín-Díly v roce 1947, zdroj: SOkA Zlín, Sbírka fotografií Zlín, č. NAD: 1294, č. obálky: 15421

S rostoucím počtem zaměstnanců musí Tomáš řešit i otázky, které se samotnou výrobou na první pohled nesouvisí. Například kde budou dělníci bydlet? A tak v letech 1912–1916 vyrostlo několik prvních Baťových domků pro zaměstnance. Aby zvýšil odbyt, začal Baťa kolem roku 1910 rozvíjet prodejní kampaně a reklamní akce. Firmě i Tomášovi Baťovi se daří. V roce 1912 se žení s dcerou správce vídeňské Dvorské knihovny Ferdinanda Menčíka Marií Menčíkovou. Po dvou letech přišel na svět jeho jediný syn Tomáš Baťa mladší.

Válka? Firmu i Baťovy chlapy zachrání bagančata

První světová válka ale pro firmu znamená otřes. A Baťa hledá cesty, jak přežít. Má plán. Bez meškání se vydá do Vídně a s vervou sobě vlastní se snaží dostat k armádním zakázkám. Nebyl sám, do hlavního města se vypravují i další dva zlínští továrníci, ale Baťa je nejvytrvalejší. Po třech dnech dojíždění do Vídně dostane zakázku na výrobu 50 000 párů bagančat a podaří se mu zajistit, že se jeho muži díky práci v továrně vyhnou povolávacím rozkazům.

Baťovy závody – Obuvnické dílny: kontrola u skládání hotové obuvi, 1939, autor fotografie: Petrůj, zdroj: SOkA Zlín, Sbírka fotografií Zlín, č. NAD: 1294, č. obálky: 15192
Baťovy závody – Obuvnické dílny: kontrola u skládání hotové obuvi, 1939, autor fotografie: Petrůj, zdroj: SOkA Zlín, Sbírka fotografií Zlín, č. NAD: 1294, č. obálky: 15192

Ve válečných letech se počet Baťových zaměstnanců zvyšuje desetinásobně a denní výroba činí téměř 6 000 párů obuvi. Aby ušetřil, zřizuje vlastní koželužnu a koupí velkostatky pro zásobování dřevem a potravinami pro zaměstnance. Náklady snižuje taky otevřením vlastních prodejen nejen ve Zlíně, ale po celém státě: v Praze, v Liberci, ve Vídni, v Plzni a dalších městech.

Starosta zve do města špičkové architekty

Na firmu však krutě doléhá poválečná krize. Armádní zakázka je pryč, lidé nemají peníze, sklady jsou plné zboží, odbyt vázne, dělníci dokonce v roce 1919 stávkují. Tehdy se opět Baťa ukáže jako odvážný a geniální manažer. Dvakrát snižuje cenu obuvi, nakonec celkově o 50 procent. Tomuto magnetu zákazníci neodolají a skladové zásoby se daří rychle vyprodat. Jeho levné boty válcují trh a konkurenci. V roce 1923 se síť prodejen Baťa rozšiřuje na 112 poboček.

Přestože se Baťovi podařilo hlubokou poválečnou krizi překonat a úspěch mu umožnil zaměřit se i na sociální aspekty rozvoje firmy, nezbavil se v očích levicových politiků, především pak komunistů, nálepky „vykořisťovatele“ a „cynického kapitalisty“. I tento tlak se podílí na jeho rozhodnutí vstoupit v roce 1923 do politiky. Sestavuje vlastní kandidátku a s heslem „Chci pracovat pro všechny. Bojovat proti bídě.“ vítězí ve volbách do obecního zastupitelstva a stává se starostou. Může tak rozhodovat nejen o své firmě, ale také o rozvoji celého města. Prosazuje se tak koncepce Zlína jako „zahradního města“, staví se nemocnice, školy, město se rozrůstá o další baťovské domky a sídliště. Město formují významní architekti své doby – Kotěra, Gahura, Karfík, Lorenc a další. Zlín se díky tomu stal výspou a jediným důsledně budovaným funkcionalistickým městem v Evropě.

Náměstí Práce a část Náměstí Průkopníků; jeden z pohledů z terasy nové administrativní budovy Baťových závodů, autor fotografie: Josef Vaňhara, zdroj: SOkA Zlín, Sbírka fotografií Zlín, č. NAD: 1294, č. obálky: 5274
Náměstí Práce a část Náměstí Průkopníků; jeden z pohledů z terasy nové administrativní budovy Baťových závodů, autor fotografie: Josef Vaňhara, zdroj: SOkA Zlín, Sbírka fotografií Zlín, č. NAD: 1294, č. obálky: 5274

Ve své firmě Baťa obrovského boomu využívá k prosazení dalších revolučních změn v managementu. Nakupuje nové, výkonnější stroje, zavádí pásovou výrobu po vzoru amerických Fordových závodů, s vlastními prodejnami expanduje do zahraničí a své boty začíná prodávat s legendárními baťovskými cenami s devítkou na konci. O důsledně promyšleném systému řízení vypovídají i další změny, které prosazuje. Například vytvoření hospodářských jednotek, které měly vlastní účet zisků a ztrát. Každé oddělení kupovalo zboží od úseku předcházejícího ve výrobním procesu a po zpracování zase prodávalo následujícímu oddělení. Přitom si muselo pečlivě polotovary překontrolovat a převzít. Tím Baťa ušetří na kontrolorech, a přitom vyrábí ve špičkové kvalitě.

Baťovy závody – Moderní obuvnická dílna (Všechny stoje – i šicí mají samostatný pohon, individuální osvětlení, na každém stroji je tabulka se jménem pracovníka a stroje ve spodkové dílně mají vlastní odsávací zařízení), autor fotografie: Petrůj, zdroj: SOkA Zlín, Sbírka fotografií Zlín, č. NAD: 1294, č. obálky: 15179, sign. 973_1, poř. č. 2

Produktivita práce v letech 1926–1928 vzrostla o 75 procent a počet zaměstnanců o 35 procent. Čistý obrat firmy činil 1,9 miliardy předválečných korun. Koncem roku 1928 tvořila továrna komplex 30 budov a firma ovládala více než polovinu československého exportu obuvi. K úspěchu dopomáhá jistě i vlastní filmové studio, ve kterém vznikají na svou dobu převratné a efektivní reklamy na Baťovy výrobky.

Nejen boty. Firma podniká i v námořní dopravě

Reklama ale nebyla jediným odvětvím, do kterého se Baťa „rozkročil“. Postupně své podnikání i ve snaze ušetřit rozšiřuje do řady dalších, „neševcovských“ oblastí – textilní výroba, plynárenství, automobilové pneumatiky, uhelné doly, námořní doprava, chemický výzkum, zpracování potravin, gumárenství, stavebnictví, železniční a letecká doprava…

Slavnostní otevření budovy č. 14 v n. p. Baťa 19. července 1948, autor fotografie: Petrůj, zdroj: SOkA Zlín, Sbírka fotografií Zlín, č. NAD: 1294, č. obálky: 14623, poř. č. 38
Slavnostní otevření budovy č. 14 v n. p. Baťa 19. července 1948, autor fotografie: Petrůj, zdroj: SOkA Zlín, Sbírka fotografií Zlín, č. NAD: 1294, č. obálky: 14623, poř. č. 38

Baťa ale nepečuje jen o své obchody a nestará se jen o firemní zisky, myslí i na zaměstnance. Svůj program shrnuje ve sloganech: „poskytování levné a dobré obuvi konsumentům a slušné mzdy svému dělnictvu“ a dokonce „učinit z dělníků kapitalisty“. Už těsně po válce zavádí osmihodinovou pracovní dobu, otevírá závodní mateřskou školu, závodní knihovnu, nabízí zdokonalovací vzdělávací kurzy, později například vytváří firemní zdravotní a sociální oddělení, jeho lidé pracují pět dnů v týdnu a vzhledem k tomu, že je nespokojený s úrovní vzdělání, v roce 1925 zakládá i odbornou učňovskou školu – Baťovu školu práce.

Na začátku 30. let Baťa podniká v 38 oborech výroby, obchodu, služeb a dopravy, ročně vyrábí více než 36 milionů párů obuvi, zaměstnává přes 31 tisíc lidí, sesterské společnosti působí na čtyřech kontinentech v 56 zemích. Jeho zásluhou se Československo stává největším exportérem obuvi na světě.

Osudná mlha. Junkers se zřítil po vzletu

Přichází ale tragický 12. červenec 1932. Baťa má na ten den naplánovaný perný program. Má letět do švýcarského Möhlinu, aby se tam zúčastnil otevření nové pobočky a setkal se synem před jeho cestou do Ameriky. Odpoledne už měl být v Drážďanech a vést obchodní poradu. A večer má být zpátky ve Zlíně a konzultovat chod firmy. Jenže – jeho plány narušuje mlha, která posouvá o hodinu odlet jeho osobního letadla Junkers F 13 z firemního letiště v Otrokovicích.

Podle dostupných údajů však byla mlha jen lokální, a proto Baťa naléhá na pilota Jindřicha Broučka, aby vzlétl. Ten sice protestuje, ale na příkaz šéfa osm minut před 6. hodinou ranní startuje. Po několika minutách se stroj zřítil z výšky kolem 20 až 30 metrů. Tomáš Baťa i pilot Brouček jsou na místě mrtví.

Firmu a odkaz zakladatele nezlikvidovali nacisti ani komunisti

Firmu po smrti Tomáše Bati řídili tři lidé: s Tomášovým polorodým bratrem a šéfem Janem Antonínem Baťou to byli Dominik Čipera (organizace a řízení, finance) a Hugo Vavrečka (export, obchodní a hospodářská diplomacie). Rozvoj firmy plynule pokračoval ve všech směrech. V roce 1938 dosahoval počet zaměstnanců čísla 65 tisíc, firma podnikala ve 42 oborech, továrny a sesterské společnosti měla v 90 zemích celého světa a své produkty prodávala v 5 500 prodejnách.

A přestože komunistický režim vedl s představiteli firmy po druhé světové válce soudní procesy nejen u nás, ale také v Polsku, Maďarsku, Jugoslávii a Bulharsku, Baťovy podniky zestátnil, tedy ukradl, firmě se ve světě dařilo dál. V roce 1975, to již pod vedením Tomáše Bati mladšího, má firma 98 společností v 89 zemích, vyrábí 250 milionů párů obuvi, provozuje 5 tisíc prodejen a zaměstnává 90 tisíc pracovníků. V roce 1991 se pak vrací i do domovského Zlína…

Zdroje informací:
Informační centrum Baťa
Turistický informační portál města Zlína
Wikipedia
Za odbornou spolupráci děkujeme historikovi PhDr. Zdeňkovi Pokludovi.