Přes třicet let pracuje Miloslava Zatloukalová z Brodku u Konice se slámou, převážně žitnou a navíc vlastnoručně sklizenou. Teda žně mívá na starosti vlastně její manžel. Za tu dobu se stala mistryní svého řemesla. Ze slámy dělá ošatky, sezónní dekorace na objednání a zdobí s ní kraslice. Ale to je jiná sláma, ovesná.
Kraslic umí Miloslava Zatloukalová mnohem více, dělá reliéfní – malované voskem i vyvrtávané, kterým se dříve říkalo madeira, dnes častěji richelieu, ale především hanácké kraslice zdobené slámou.
„Střídám to, protože z těch vrtaných mě bolívají ruce, tak si odpočinu u slámy. Ale není to tak, že bych dělala vždy celou kraslici. Prvně si nadělám třeba jenom špičky vajec, podle toho, jak mám nastříhanou slámu. Pak se to musí vždycky nalakovat, nechat uschnout a na to se lepí sláma. To se třeba pustím do něčeho jiného zase,“ vypravuje malérečka, nebo spíše slaměnka.
„Jakou dělám teď? Teď mám namíchanou zelenou a fialovou barvu, tak dělám voskové. A mezitím vyvrtám něco těch kachních.“
Žitnou slámu na pletení výrobků a ozdob používá z vlastního pole. Sice ho pronajímá družstvu, které jí to žito zaseje, ale sklidit ji musí její manžel. Kombajn do toho nesmí. „Ročně spotřebujeme s dcerou asi fůru slámy.“ Když se to přepočítá na snopy je jich mezi 70 a stovkou. A ano, pracuje i s dcerou, předává jí svoje zkušenosti.
Paní Miloslava začínala taky s maminkou. Dívala se jí pod ruce, když doma pracovala pro Ústředí lidové umělecké výroby z Uherského Hradiště. Zpracovávala slámu, lýko, loubek… Ona ale vystudovala ekonomiku a pracovala na státním statku do revoluce. Pak začala pracovat sama na sebe, se slámou jako maminka.
Ale vraťme se ke kraslicím. Za kolik se dají prodat a je vůbec poptávka? „Když vyjedu na prodej tak záleží na počasí, na náladě lidí a vůbec na náladě ve společnosti. Letos mám trochu obavy, protože straší ze všech stran. Tak třeba ty kraslice, co letos vyrobím, budu mít možná doma ještě tři roky. Kdo ví. Je to takové podnikání na vodě,“ popisuje Miloslava Zatloukalová.
Cenu kraslice určuje i velikost a náročnost. Zhruba jedna přijde na stokorunu. Měla by stát víc, ale – koupí ji pak někdo?
Letos si kraslice od paní Zatloukalové můžete pořídit třeba v Brně. „Deset dnů před Velikonocemi tam jsem na náměstí Svobody a celé velikonoční svátky pak ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. To už je taková tradice. Chlapi tam chodí na pomlázku a mají tam program a je tam spousta řemeslníků,“ předeslala, co ji čeká.
Že na Velikonoce nikdy není doma? To se nedá nic dělat, řemeslo je řehole. A navíc jen vyrábět nestačí. „Ostatní věci prodávám na řemeslném jarmarku. Nejezdím na poutě ani jinam. Řemeslníci, to je stejná krevní skupina,“ dodává s úsměvem.
Samozřejmě i Miloslava Zatloukalová jde s dobou. Rodinná firma dvou osob chce rukodělnou tradici udržet, slaměné výrobky si můžete koupit i na jejím webu. Pokud jste nestihli Velikonoce, můžete si koupit slaměné vánoční ozdoby. Sláma bude letošní, ročník 2023.
Kde ji najdete?
Řemeslné jarmarky přitahují spřízněné duše, které rády ocení poctivou ruční práci a příběh řemeslníka. Nepotkali jste už náhodou Miloslavu Zatloukalovou nebo její dceru Verču? Jezdí na trhy do Brna, Prostějova, Strážnice, Nového Jičína a Čech pod Kosířem… a pravidelně i dál za moravské teritorium, třeba do Berouna, Holašovic, Domažlic a Turnova.
Nositelka české tradice
V roce 2006 se Miloslavě Zatloukalové dostalo doživotního ocenění „Nositel tradice lidového řemesla v pletení ze slámy a lýka“. Dodnes je v Česku jednou z mála osob, která se zpracování těchto materiálů věnuje. Navazuje na tradiční staročeské postupy i vzory.
Každá kraslice je originál
Oblíbený vzor Miloslavy Zatloukalové na kraslicích? Žádný! „Není to sériová výroba, každá kraslice je originál. Nemám vzory, které by se opakovaly, ani to nejde, protože ani vajíčka nejsou stejný, každé vajíčko je jinak veliké a ani sláma není pokaždé nastříhaná stejně.“
