Asi čtyřicet kilometrů severně od Brna, jen kousek stranou od hlavní silnice z Brna do Svitav, leží Boskovice, město, které si vás získá už při příjezdu tím, jak se choulí v sevření dvou vysokých kopců. Pokud se tu zastavíte a vydáte se do historického centra, podmaní si vás úplně. Městečko s bezmála 12 tisíci obyvateli na hranici mezi Boskovickou brázdou a Drahanskou vrchovinou má charakter letoviska a je ideální destinací pro příjemně strávenou aktivní dovolenou. Je obklopené krásnými lesy, které protíná řada značených turistických a cykloturistických tras. Než se ale vydáte za přírodními krásami v okolí, doporučujeme projít si Boskovice samotné. V okolí Masarykova náměstí a v přilehlých úzkých uličkách vás čeká procházka dlouhou historií města založeného ve 13. století a vzhledem k tomu, že boskovická židovská čtvrť patří k nejzachovalejším židovským památkám v České republice, také procházka ne vždy veselými dějinami evropské civilizace a kultury. Co byste rozhodně neměli minout?
Bývalý klášter
V Hradní ulici směřující k zámku a hradu stojí bývalý klášter milosrdných sester sv. Vincence z Pauly. Vybudoval jej v roce 1857 Alfons hrabě Mensdorff-Pouilly, který sem nechal povolat sestry kongregace sv. Vincence de Paula ze Štýrského Hradce, aby zde pečovaly o nemocné a vedly výuku soukromé dívčí školy. Od té doby nese budova jméno „Klášter“. Po zrušení kláštera roku 1948 zde zůstala mateřská škola, ale byla převzata do státní správy. V roce 1950 řádové sestry odešly z Boskovic. Po navrácení v rámci restituce do majetku rodiny Mensdorff-Pouilly budova sloužila ke komerčním účelům, nyní jako Hotel Pod Zámkem.
Radnice
Dominanta Masarykova náměstí a celého města byla a je sídlem samosprávy, zasedal tu městský soud, ve sklepeních bývala mučírna a vinný šenk. Před radnicí stával pranýř. Současná pozdně renesanční podoba je výsledkem přestavby z roku 1567. Město dům koupilo v roce 1620. Po několika požárech byla radnice v roce 1859 celkově přestavěna. Budova je součástí státního seznamu nemovitých kulturních památek od roku 1958. Dnes v budově radnice sídlí městský úřad, informační středisko a galerie Otakara Kubína. Hlavní ozdobou radnice je čtyřhranná věž, vysoká 41,5 metru. Pod ochozem jsou umístěny na všech stranách věže kulaté ciferníky věžních hodin. Nejstarší dosud známá písemná zpráva o hodinách pochází z roku 1714.
Z výšky 460 metrů nad mořem na město shlíží romantická zřícenina goticko-renesančního hradu, jehož historie sahá do poloviny 13. století. Tehdy patřil do majetku rodu pánů z Boskovic. Na sklonku 14. století hrad přešel do držení pánů z Kunštátu. Od 50. let 15. století hrad spolu s boskovickým panstvím znovu drželi páni z Boskovic, jejichž erb se sedmizubým hřebenem se později stal znakem města Boskovic. Za následné dvacetileté správy Ederů proběhly stavební úpravy hradního areálu. Příslušníci rodu rytířů ze Zástřizl, vlastnící hrad od poloviny 16. století, dokončili rozsáhlou renesanční přestavbu objektu. Na konci 17. století se pak hrad i s panstvím dostal do rukou Dietrichsteinů, ale na počátku 18. století bylo sídlo opuštěno. Střechy byly strženy a zdivo používáno na stavbu budov ve městě. Dnes je torzo hradu s 26 metrů hlubokou studnou v majetku rodiny Mensdorff-Pouilly.
Na místě dnešního boskovického zámku stával původně dominikánský klášter, který po svém zrušení sloužil krátce jako manufaktura na výrobu barviv. V roce 1819 za F. X. Dietrichsteina započala přestavba kláštera na honosné zámecké sídlo. V roce 1826 byla stavba v areálu volného anglického parku dokončena. Vznikl tak jeden z nejpůvabnějších empírových zámků na Moravě, který si svou slohovou čistotu udržel až do současnosti. V období protektorátu byla na zámek a celé tehdejší panství uvalena nucená správa, kterou vystřídala po roce 1948 správa státní. Po roce 1991 byl zámek opět vrácen původním majitelům, hraběcí rodině Mensdorff-Pouilly.
Rozsáhlý skleník s kruhovým bazénkem byl postaven v letech 1826–1829 architektem Josefem Hájkem v duchu doznívajícího klasicismu. Budova, která je inspirována návrhem skleníku pro Národní zahradu v Paříži, patří k nejvzácnějším stavbám svého druhu u nás. Zámecká oranžerie byla určena pro pěstování teplomilných rostlin a k tomuto účelu sloužila až do okupace. Ještě v září 1935 v něm byla soustředěna velká hospodářská výstava. Od 50. let byl skleník majetkem města, po rekonstrukci vznikly dva sály pro kulturní využití. Přestože se v restituci vrátil rodině Mensdorff-Pouilly, od roku 1998 je opět ve vlastnictví města.
Farní kostel sv. Jakuba St.
První archivní záznam o existenci kostela je z roku 1346. Z té doby se dochovaly obvodní zdi kněžiště a trojlodí a stará sakristie. Současná podoba kostela je z větší části dílem Ladislava z Boskovic, který nechal původní kostel v letech 1493–1527 přebudovat. Jeho erb spolu s erbem manželky Magdaleny z Dubé jsou vidět nad vstupem do kaple Srdce Pána Ježíše Krista. Stavební práce pak pokračovaly budováním věže, která byla vztyčena nad starou sakristií. Kostel několikrát vyhořel a jeho vnější vzhled se několikrát měnil. Interiér kostela je rozdělen osmi sloupy na tři lodi. Hlavní vchod do chrámu je zdobený portálem, ve štítu má dvojitý zlacený cyrilometodějský kříž, po stranách jsou umístěny sochy věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. V kostele je řada mimořádně cenných renesančních náhrobků rodin vlastníků boskovického panství. Náhrobek Václava Morkovského ze Zástřizl a jeho manželky Kunky z Korotína je nejvyšším náhrobkem na Moravě, měří více než sedm metrů. Kostelní dubové lavice s řezbami sem byly přeneseny roku 1784 ze zrušeného dominikánského kláštera.
Židovské město
Bývalé židovské ghetto v Boskovicích se rozkládá na ploše zhruba pěti hektarů a patří k nejzachovalejším židovským městům v České republice. Vyrostlo kdysi v těsném sousedství Masarykova náměstí a dnes tvoří centrum památkové zóny. Stejně jako v jiných městech drželi Židé svou komunitu od zbytku města a žili po staletí bez jakýchkoliv omezení. Stávalo zde asi 100 domů, které byly rozděleny na 138 bytových jednotek. Židovskou čtvrtí prochází naučná stezka Památky židovského města v Boskovicích. Z bezmála třiceti zastávek vyberme alespoň některé.
Ulice Plačkova
Na začátku Plačkovy ulice je jediná dnes existující brána do bývalého ghetta. Její stavba byla dokončena 25. srpna 1753. Bývala opatřena vraty, která se na noc uzavírala. Naplňovala tak smysl ghetta jakožto čtvrti, v níž žijí odděleně lidé stejného náboženského či rasového původu. Od roku 1926 Židé usilovali o její zbourání, ale nedostali povolení. Definitivní zákaz zbourání vydal pozdější protektorátní prezident Emil Hácha. V roce 1994 byla opatřena replikou starobylé svítilny a roku 1998 byly do brány přidány dva sloupky, aby ji nepoškozovaly automobily.
Za nejhezčí dům z celé židovské čtvrti je považován obytný dům č. p. 12 s nepravidelným půdorysem a půlkruhovým přístavkem ve tvaru apsidy. Dům č. p. 25 je pro změnu jednou z nejstarších staveb v ghettu. Sklep domu je v renesančním slohu a zbytek domu je ve stylu barokním. Roku 1823 po požáru byl dům opraven. Koncem 19. století tento dům obýval známý rakouský rituální řezník Fleischman s rodinou. Naproti domu č. p. 12 stojí Rabínský dům č. p. 45. Ten byl původně křesťanským gruntem, jehož majitel roku 1711 povolil na této parcele tři masné krámy. Koncem 18. století zde fungovala židovská škola. Od roku 1851 sloužil jako příbytek a úřadovna moravského zemského rabína Abrahama Plačka.
Náměstí U Vážné studny
Náměstíčko se napojuje na ulici Plačkova. Židé si na něm vybudovali napůl zahloubené masné krámy. Roku 1854 zde bylo pět masných krámů. Tím vyřešili místní terénní nerovnosti na ulici U Vážné studny a zároveň chlazení kvelbů. V domě č. p. 3 bývala v roce 1855 obecní kancelář. Dům č. p. 7 sloužil v letech 1808-1860 jako výrobna likérů s hospodou. V prvním patře se roku 1920 nacházela učebna 1. třídy obecné školy. Dům byl poté roku 1823 přestavěn. Interiér je v původní podobě. V přízemí domu č. p. 5 býval obchod a za druhé světové války zde sídlil řezník. Obytný dům č. p. 9 býval židovskou hospodou a roku 1887 byl přestavěn do dnešní podoby. Toto místo bylo také středem společenského života. Nacházel se zde divadelní a taneční sál a kasino.
Ulice U Koupadel
Nachází se zde kamenná kašna z roku 1875. Na jejím místě stály původně mužské lázně, které vyhořely roku 1823. Kašna od roku 1856 sloužila jako zásobárna vody pro lázně. V domě č. p. 8 bývaly židovské lázně, jejichž existence je doložena k roku 1684. Lázně byly situovány u potůčku v nejnižším místě ghetta. Jejich součástí byla i rituální lázeň mikve na ulici U Templu. Tato mikve je jedinou zachovalou a přístupnou mikví na Moravě. Objevena byla teprve před několika lety. V roce 2005 byla opravena a zpřístupněna pro veřejnost. Byla tak hluboká, že se do ní vešel celý člověk a tekla do ní studená pramenitá voda. Ženy navštěvovaly mikve při několika příležitostech: nevěsta před svatbou, maminky po porodu a všechny ženy po menstruaci, muži zase před všemi židovskými svátky. V nádvorních arkádách stály kdysi také očistné lázně s deseti vanami.
Ulice Zborovská
V domě č. p. 11 „na císařské“ se narodil spisovatel Hermann Ungar (1893–1929), německy píšící spisovatel nazývaný také moravským Kafkou. Roku 1860 zde bývala výrobna a výčep likérů. Obytný dům č. p. 5 byl postaven roku 1709 a poničený požárem roku 1823. V roce 1994 zde byla ve sklepě objevena rituální lázeň mikve.
Synagoga Maior v Traplově ulici je nejvýznamnější stavbou židovského města. Její starší část postavil roku 1639 italský architekt Sylvestr Fiota a na sklonku 17. století byla budova rozšířena směrem k náměstí. Poslední předválečné úpravy provedl brněnský architekt Ernst Wiesner. Bohatá výmalba památky, odborníky považovaná za příklad nejucelenější výzdoby synagog v českých zemích, pochází z 2. poloviny 17. a z počátku 18. století. Uvidíte tu přírodní motivy i tajemně vypadající hebrejské nápisy, které sloužily jako nápověda zbožným, ale chudým Židům, kteří neměli vlastní modlitební knížky. V synagoze si majetnější lidé mohli zaplatit vlastní sedadla.
Synagoga Minor
Dnes již neexistující synagoga Minor byla nejstarší synagogou židovského města. Existovala už v 16. století a první písemný doklad o její existenci se datuje k roku 1586. Ulice Traplova však byla nejvíce postižená asanací po roce 1945. Největší ztrátou na ulici byla právě synagoga Minor. Budova pak sloužila jako studovna, v přízemí se nacházela klenutá síň a ješiva. Vyučoval zde také talmudista Šemuel ha-Levi Kolin. V polovině 50. let 20. století byla synagoga zbourána kvůli špatnému stavu. Zanikla také třetí boskovická synagoga Löw Beerova, která stála naproti synagoze Minor. Tato synagoga sloužila jako modlitebna pro ženy v domě, kde se nacházel sirotčinec.
Židovský hřbitov
Hřbitov v Potoční ulici západně od centra ve svahu kopce pod zámeckou oborou byl založen nejpozději v 16. století. Na ploše 1,5 hektaru se nalézá 2400 náhrobků, též barokního a klasicistního typu, z nichž nejstarší zjištěný pochází z roku 1670. Pohřbeny jsou zde významné osobnosti, mj. učený rabín Samuel ha-Levi Kolin, řečený Machacit ha-Šekel (zemřel 1806). Uprostřed areálu stojí trosky obřadní síně z roku 1763 s kamennou deskou s textem modlitby Kadiš.
Zdroje informací: www.regionboskovicko.cz, www.boskovice-festival.cz
