V jednu chvíli se spojily cesty likérníka z Vyškovska Milana Metelky a předsedy představenstva (a většinového akcionáře) vizovické společnosti RUDOLF JELÍNEK Pavla Dvořáčka. Asi to bylo předem dáno někde výš, asi to uzrálo mnohem dříve, ale bylo to osudové. Obě firmy se propojily.
Když dva lidé, dva obchodní partneři dostanou stejnou otázku, je krásné, že dostanete dvě různé odpovědi. Je to jako když dva dělají totéž, ale nikdy to není stejné…
Jak jste se potkali?
MM: Pamatuju si, že poprvé jsme se setkali v Mexiku na služební cestě s Unií výrobců lihovin. Pavel se mě tenkrát ptal, jaký mám názor na Plum Vodku.
PD: Samozřejmě jsme se znali z Unie výrobců, ale skamarádili jsme se později. Když jsem listoval pamětí, tak mi přišlo, že jsou to takové desetiletky. Myslím, že se s Milanem známe od roku 1999. Já si teda Milana nejvíc pamatuju ze Švédska. Představte si v nočním Stockholmu zájezd pětadvaceti utrmácených lihovarníků, kteří celý den nic nejedli, nepili. Rychle jsme se ubytovali a vyrazili do hospody, ale do žádné nás nechtěli pustit, protože jsme neměli rezervaci. Až jsme došli k takové, před kterou stály dvě vysoké holky s dlouhýma nohama. Šli jsme dovnitř a všichni si dali pivo, jen já gin s tonikem. A když jsem šel na záchod, tak ty holky stály u pisoáru… Byl to trans gay klub. Ten náš hotel byl naproti a na recepci nám podle Milana říkali, že jestli chceme, můžeme jít přece do klubu přes ulici. Ale tehdy ještě neměl angličtinu na takové úrovni jako dnes. O deset let později v roce 2009 jsme se domluvili a zahájili transformaci podnikání Milana Metelky z fyzické osoby na akciovou společnost. Za dalších deset let už byl i spoluakcionář skupiny R. JELÍNEK a už se na hodně věcí díval jinak.
Na které?
MM: Bylo to spíš takové uvědomění si hodnot, že v podstatě vždycky záleží na značce, že nezáleží na tom, jakou člověk postaví halu nebo nemovitost, ve které vyrábí. V živnostníkovi pořád je to, že člověk stále všechno buduje, zvětšuje, že má nějakou likérku… A pak jsem zjistil, že co jsem za dvacet milionů vybudoval, není možné prodat ani za čtyři. To se pak všechno otočí v hlavě, že by bývalo lepší investovat do reklamy a marketingu než do budov. Kdybych měl lehčí, jednodušší halu, měl bych peníze na podporu značky a firma mohla být jinde. Až přestěhováním výroby do Vizovic a spojením se s Jelínkem jsem si tyto hodnoty uvědomil.
Je to místo, které má genius loci, má i rozvojový potenciál pro akciovku Metelka Likéry?
MM: Jednoznačně. Kolem mé likérky v Moravských Prusích prošlo za dvacet let méně lidí, než projde ve Vizovicích za jeden den.
A jak vy to máte spolu jako akcionáři? Máte vzájemně svoje akcie?
PD: Ano. R. Jelínek Group vlastní v akciové společnosti Milan Metelka třetinu, přesněji třicet čtyři procent akcií. A Milan Metelka je jedním z menších akcionářů ve společnosti RJG. Jsme zkrátka obchodní partneři, kteří jsou vzájemně i ve statutárních orgánech, ale konkrétní podíl akcií není úplně rozhodující.
Kdyby tomu tak nebylo, byli byste si konkurencí?
PD: To ne. Každopádně nejsme přímá konkurence, protože naše portfolia a výrobní programy jsou jiné. My jsme nikdy neměli ambici vyrábět třeba mléčné likéry. Navíc fabrika R. JELÍNEK je certifikovaná jako košer, takže by to nešlo dohromady. Každý se vlastně začal věnovat tomu, v čem je dobrý a Milan je šikovný ve vývoji výrobků, v chuťových záležitostech a věnuje se designu. My se z hlediska značky Metelka nebo výrobků Metelka věnujeme obchodu, marketingu, logistice, ekonomice, prostě těm praktičtějším věcem. Za dobu spolupráce jsme víc než zdvojnásobili tržby společnosti Milan Metelka.
Čím vás firma Metelka přesvědčila nebo zaujala do té míry, abyste do ní vstoupili?
PD: Podnikáme ve čtyřiceti zemích a v Holandsku jsme viděli, jak z našeho pohledu tři největší konkurenti mají jednu stáčírnu dohromady. Uvědomili jsme si, že neexistuje do budoucna jiná cesta, že má smysl úspory z rozsahu realizovat v praxi. To byl ten pragmatický kalkul, ten emocionální byl v tom, že jsem Milana Metelku za těch deset let, co jsme se znali, poznal jako férového a seriózního člověka. Že je odborník a že v tom řemesle má i umělecké cítění.
Tehdy jste se, pane Metelko, stal součástí společnosti skupiny RJG?
MM: Byl jsem tam dva roky. Pracoval jsem i ve vedení firmy a byl jsem součástí vývoje některých výrobků. Tenkrát to bylo dohodnuto úmyslně, abychom se poznali víc.
Vyvinul jste nějaký produkt?
MM: Podílel jsem se na Bohemia Honey, což je slivovice s medem.
PD: Ale důležité je i to, že s lipovým medem a že je třiceti pětiprocentní. Slivovice s medem je na Valašsku lék. Lidé to mají i doma, ale ve vysokostupňové domácí pálence se dá med dobře rozmíchat. Jenže zkuste to nevyfiltrovat a udržet tam i vůni a chuť. Milan se toho zhostil velice dobře.
MM: Ti, co to zkoušeli přede mnou, od toho všichni dali ruce pryč. Pak prohlásili, dejte to Metelkovi, on to nějak vymyslí a podařilo se.
PD: My jsme na to jeli i televizní reklamu, takže to vidím jako jeden z klíčových výrobků. Se slivovicí s medem jsme přišli jako první, a když se dneska podíváte, že variantu honey má hodně destilátů, je vidět, že jsme nebyli úplně mimo.
MM: Ale ty značky to často mají jen jako medové aroma, my máme opravdu čistý med, ne aromatizovaný cukr. Mimochodem, zkoušel jsem strašně moc medů, ale ten lipový se jevil jako nejlepší. I chuťově.
Máte svoje včely nebo včelaře?
PD: R. Jelínek je největší pěstitel švestek v Česku, máme dvě stě hektarů sadů a pro ně jsou včely potřebné. Spolupracujeme s několika osvědčenými včelaři, ale i s vlastními zaměstnanci, kteří mají včely v našich sadech.
Znáte, pane Dvořáčku, produkci likérky Metelka i chuťově?
Nejsem na to úplně odborník, ale moje manželka má ráda vaječný likér a také řadu Milky s čokoládou. Tvrdí, že to je skvělé k žehlení.
A vy sám?
Přiznám se, že spíš jsem na čiré destiláty, ale co se týká firmy Metelka, tak určitě Hubertus. Jsem myslivec, tak mám blízko k bylinnému likéru a žádný jiný není tak dobrý. A co ještě považuju za velkou zajímavost, je Tea Spirit, ten opravdu považuju za specialitku a jsem rád, že se Milan tomu věnoval.
A co si naopak vy, pane Metelko, dáte rád od Jelínka?
To je dost složitá otázka, protože RUDOLF JELÍNEK má hodně široký sortiment a destiláty moc nepiji. Doma vůbec. Ale samozřejmě při nějaké příležitosti si rád dám ročníkovou slivovici, hruškovici nebo meruňkovici. Zvláště ze sudu. A ta Starovická meruňkovice je nepřekonatelná. Takový výrobek samozřejmě už má i svou cenu, ale kdyby se nějak podařilo vyobrazit, co je v tom lidské práce a úsilí… A ten starovický příběh je i krásný.
Jaký příběh?
PD: Meruňkový sad ve Starovicích postupně omlazujeme, kácíme staré a sadíme nové stromy. Když jsem viděl čtyřicetileté kmeny, které se měly použít jako topné dřevo, hned jsem volal našeho bednáře, co nám vyrábí sudy. Chtěl jsem z nich deset velkých sudů, nakonec to vyšlo jen na čtyři, ale do těch sudů jsme stočili destilát a vznikla z toho Starovická meruňkovice, která zrála v meruňkových sudech. Je z nich zabarvena krásně do oranžova. Je to rarita, všechny láhve máme číslované.
MM: U mě to dřevo úplně posunulo chuť. Je to stoprocentní požitek.
Když se vrátíme oklikou k Plum Vodce, která byla na počátku vašeho setkání, co to bylo, víc vodka, nebo víc slivovice?
PD: V devadesátých letech byly hitem ochucené vodky, všechny možné varianty. Takže tento obchodní tah naší firmy byl přirozený. Nakonec existuje dodnes, ale už se prodává mnohem méně. Tehdy byla vrcholem televizní reklamní kampaň s písničkou René, já a Rudolf chodíváme na golf. Výhodou likérů je, že jich můžete vyrobit jakékoliv množství, ale my jsme u destilátů omezeni i tím, kolik se urodí. Chtěli jsme tehdy dát světu vědět, že tady RUDOLF JELÍNEK je a také jsme chtěli trošku omladit zákaznickou skupinu. Navíc jsme tehdy neměli velké zásoby slivovice, jak jsme si je vybudovali v posledních letech. Myslím, že se nám tehdy podařilo přesně trefit tu chuť. I ta extrémně drahá reklama se nám vrátila a posunula firmu dopředu.
RUDOLF JELÍNEK má ale v portfoliu i likéry, jako je Luhačovka nebo Praděd. V čem je potom jiný Metelkův Hubertus?
MM: Ve složení bylin, v barvě a vlastně i v místní příslušnosti. Luhačovická bylinná i Praděd jsou podle názvu lokální, Hubertus má mnohem širší záběr v rámci celé střední Evropy a také mysliveckou tradici. I když ho dělal i můj děda, receptura na něj neexistuje. Je to vlastně moje dílo, které z toho českého becherovského typu vybočuje.
V čem?
MM: Je tam anýz a také kmínový destilát a není laděný dosladka.
Když tady byly zmíněny ty desetileté cykly, jak se těšíte na rok 2029? Jaká je ideální představa pro vás oba? Jak by se vaše spolupráce mohla vyvíjet?
MM: Když jsem byl, v uvozovkách, zaměstnaný v Jelínkovi, tak jsem se zúčastňoval i porady vedení, byl jsem přímo součástí vedení firmy. To byla ohromná životní zkušenost, protože jsem ještě měl myšlení živnostníka a najednou jsem byl ve velké společnosti a podílel se na jejím řízení. Ale už tehdy jsem si uvědomoval, že velké sbližování nemusí pro tyto dvě značky vždycky znamenat něco dobrého, že určitá separace v myšlení značky Metelka, která vidí třeba svou produktovou strategii jinak než Jelínek, je pro obě strany dobrá. A pokud se budeme v roce 2029 úžasně tolerovat, jak to funguje dneska, tak si myslím, že ta budoucnost je veliká.
PD: Přesně tak, DNA těch značek musí být jiná, ale firmy ať spolupracují co nejtěsněji. Metelka nemůže být Jelínkovo „béčko“. RUDOLF JELÍNEK si zakládá na tradici, Metelka na modernosti. Zákazník nás musí vidět odlišně, i když máme stejnou administrativu nebo celní sklad, což je pro oba úspora. Takže si přeji, abychom v roce 2029 byli zdraví a aby se naše značky dál rozvíjely a dál posilovaly své postavení.
