V roce 2010 získalo Vlastivědné muzeum v Olomouci do svých sbírek unikátní předmět – barokní lékárenské herbarium. Veřejnosti bylo poprvé představeno po základním konzervátorském očištění na přelomu let 2010/2011 během rozsáhlého výstavního projektu Olomoucké baroko – výtvarná kultura let 1620–1780. Následně bylo uloženo v depozitářích Vlastivědného muzea v Olomouci, kdy na něm probíhaly další konzervátorské zásahy. V listopadu 2018 pak byla návštěvníkům otevřena stálá expozice lékárenského herbaria z poslední třetiny 18. století. Představuje návštěvníkům nejen samotné herbarium a jeho vybavení, ale i historickou funkci lékáren, jejichž součástí bývalo.
Apatykáři bývali vážení občané města
Lékárníci nebo též apatykáři pečovali spolu s lékaři o zdraví obyvatelstva. Apatykářství je živností provozovanou již od dob středověku, v Olomouci jsou lékárníci písemně doloženi od 14. století. Jednalo se o svobodné řemeslo, jehož členové nebyli organizováni v oborovém cechu. Často zasedali v městské radě, což svědčí o jejich váženém postavení. Jejich počet závisel na množství lékáren a ten se pro město Olomouc již od středověku ustálil víceméně na počtu pěti. Nacházely se vesměs v centru města v oblasti Horního náměstí a k němu přiléhajících ulic.
Pro zmiňované herbarium byla stěžejní Krajinská lékárna nacházející se na Horním náměstí č. p. 10, jež byla nejdéle kontinuálně existující lékárnou, jejíž činnost byla ukončena teprve v nedávné době (v roce 2020). Tento dům se nachází ve východní části Horního náměstí, kterému se až do 19. století říkalo „Fischbänke“, tedy „Rybí trh“. I proto se dříve nazývala „Fischbänk Apotheke“, tedy „lékárna u Rybích trhů“. První písemná zmínka o ní se datuje do roku 1443.
Apatykářství odjakživa úzce souviselo se znalostí bylin a jejich účinků. Od období renesance v souvislosti s rostoucím rozvojem obchodu a se zámořskými plavbami s jejich objevy docházelo k obohacení dosud známých evropských léčiv o nové zámořské druhy jako např. o guajakové dřevo, ipecacuanhový kořen, kůru chinovníku a další. V téže době dochází vlivem vynálezu a následného rozvoje knihtisku k šíření informací o léčivech, vydávaly se herbáře. Samotní lékárníci si často tvořili sbírky sušených rostlin. Jak původní evropské, tak nově poznané zámořské byliny se stávaly součástí léčivých přípravků.
Byliny se skladovaly a sušily na půdách
Lékárny a jejich zařízení byly tvořeny několika částmi, z nichž každá sloužila jinému účelu. Pro běžné návštěvníky byla nejdůležitější tzv. oficína, tedy místnost přístupná z ulice, kde byl zákazník obsloužen. Nejčastěji se zde nacházely vysoké regály (repositoria), které byly v dolní části tvořeny hlubokými šuplíky. V respositoriích bývaly uloženy tzv. stojatky či masťovky, tedy nádoby s léčivými přípravky. Bývaly zhotoveny z různých materiálů: ze dřeva, skla, kameniny, kovu. Před těmito regály stával většinou mohutný pracovní stůl (tára), na kterém se nacházely lékárenské váhy. K další výzdobě oficíny náležely různé obrazy nebo sochy často zpodobňující patrony lékárníků či lékařů. Těmi byli například archanděl Michael, sv. Kosma, sv. Damián a další.
Na oficínu navazovala veřejnosti již nepřístupná laboratoř, kde se léky vyráběly a další místnost zvaná materiálka, v níž se uchovávala vzácná léčiva. Nedílnou součástí lékáren pak býval sklad nacházející se v chladných, sklepních prostorách domu, aby v něm uložené ingredience pro výrobu léků dlouho vydržely. Naopak v půdních prostorách se sušily a skladovaly byliny. Ty bývaly uloženy ve speciálních, většinou na míru vyráběných skříních a zásuvkách, které se nazývaly herbariem. Jelikož prostory herbaria sloužily výhradně zaměstnancům lékárny, nebývaly zařízeny nijak honosně, nýbrž účelně. Hlavním požadavkem byl dostatek prostorných zásuvek, v nichž byly abecedně uloženy léčivé rostliny.
Mohutná dřevěná skříň má bezmála 14 metrů
Pozdně barokní herbarium z olomoucké Krajinské lékárny bylo vytvořeno na míru pro jednu z podkrovních místností ve třetím patře. Jako nejpravděpodobnější se jeví, že herbarium nechala vytvořit známá lékárenská rodina Schrötterova, která zde od roku 1778 působila. Nelze však vyloučit ani skutečnost, že Schrötterovi budovu i s herbariem převzali od předešlého majitele, rovněž významného olomouckého lékárníka Ignáce Zaudiela, který tuto lékárnu zakoupil roku 1766, nebo dokonce že jej nechal zhotovit Jan Antonín Storch, který budovu na konci padesátých let 18. století nechal generálně opravit. Dům Krajinské lékárny s číslem popisným deset totiž vyhořel v roce 1709 během velkého požáru města. Skutečností však zůstává, že se jedná o pozdně barokní záležitost, která dnes nemá v českých zemích obdoby, neboť se jedná o nejstarší kompletně dochované herbarium včetně pracovního stolu a dvou dřevěných beden.
Dominantní část herbaria tvoří mohutná dřevěná skříň ve tvaru písmene „U“, která kopírovala tvar podkrovní místnosti. Je ze smrkového dřeva a čelní strana herbaria je ošetřena starým olejovým nátěrem tmavě hnědé barvy, přičemž místy prosvítají zbytky pravděpodobně původní zelené polychromie. Celková délka herbaria je 13,7 m, výška 2,13 m. Skříně jsou po celém obvodu tvořeny sedmi zásuvkami nad sebou, přičemž spodní dvě jsou vždy hlubší. Pracovní stůl je tvořen celkem šestnácti zásuvkami, po osmi z každé strany. Součástí herbaria byly i pilulkovnice, misky, dózy, lékovky. Materiál uložený v zásuvkách býval na každé z nich popsán. Podle materiálu cedulek a typu písma na nich je lze rozdělit do tří skupin: barokní popisky z druhé poloviny 18. století, smaltované cedulky z 19. století a papírové popisky z 20. století.
Součástí expozice jsou barokní stojatky
Při návštěvě expozice barokního herbaria mohou návštěvníci vidět i exponáty, které sice přímo s herbariem z Krajinské lékárny nesouvisejí, nicméně jsou velmi zajímavé a stojí za jejich pozornost. Konkrétně se jedná o rovněž barokní lékárenské stojatky z druhé poloviny 18. století. Sloužily k uchovávání léků a vyrobené jsou ze dřeva. Mají barvu slonové kosti a jednotnou výzdobu v podobě modré linky při horním i dolním okraji, stylizované pásky, v níž je černě proveden nápis popisující obsah nádoby a pod ní je pak ikonograficky vyobrazena rostlina či zvíře, z nichž léčivá bylina uložená v nádobě pochází.
Ze zvířecích orgánů se používaly např. zuby divokého prasete nebo sušená vlčí játra, z rostlin pak třeba tragakantová guma, indický šafrán, kurkuma a další. Vlastivědné muzeum v Olomouci má ve svých sbírkách celkem 14 těchto dřevěných stojatek v barvě slonové kosti. Dle posledních bádání se zdá, že byly součástí vybavení jiné olomoucké lékárny – Černé lékárny, která stávala na nároží Horního a Dolního náměstí. Pravděpodobně byly součástí většího celku pražské lékárny U Zlatého lva a do Olomouce se dostaly skrze majetkové propojení obou lékáren, kdy olomouckou Černou lékárnu v roce 1784 koupil syn majitele zmíněné pražské lékárny.
Autorka textu
Mgr. Veronika Sovková, Historický ústav Vlastivědného muzea v Olomouci, kurátorka podsbírek Hudební, Lékařsko-lékárenská, Vlastivěda Šternberk, Zábava a hry
Seznam použité literatury
Bábková – Hrochová, M. – Hradil, F . – Provazová, V. – Sovková, V.: Expozice barokního herbária. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, 2019, č. 317, s. 131 – 132.
Bábková – Hrochová, M. – Kočendová, J. – Kaffková, K.: Olomoucké barokní herbárium a jeho materia medica na přelomu 18. a 19. století. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, 2023, č. 325, s. 79 – 121. (ISBN 978-80-88384-11-3)
Broncová, D.: Historie farmacie v Českých zemích. Praha 2003. (ISBN 80-86098-30-3)
Čermák, M.: Olomoucká řemesla a obchod v minulosti. Olomouc 2002. (ISBN 80-85807-19-X)
Týž: Zdravotnictví. In: Schulz, J. (ed.): Dějiny Olomouce, svazek 1. Olomouc 2009. (ISBN 978-80-244-2368-5)
Drábek, P.: Naše léčivé přípravky na konci 18. století. Česká a slovenská farmacie, 2010, č. 5, s. 247-254. (ISSN 1210-7816)
Hradil, F.: Lékárenské herbarium. In: Jakubec, O. – Perůtka, M. (eds.): Olomoucké baroko, díl 2, katalog. Výtvarná kultura let 1620-1780. Olomouc 2010. (ISBN 978-80-87149-39-3)
Týž: Lékárenské stojatky. Tamtéž.
Kšír, J.: Krajinská lékárna v Olomouci. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1972, č. 156, s. 10-12.
Kulpová, A.: Nejstarší lékárny v Olomouci. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1963, č. 107, s. 1-7.
Nather, W.: Kronika olomouckých domů. Olomouc 2007. (ISBN 978-80-244-1585-7)
Tento článek vzniknul ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Olomouci.
Děkujeme za laskavé poskytnutí fotografií z fotoarchivu sbírkových předmětů.
Vlastivědné muzeum v Olomouci najdete v centru města na náměstí Republiky 823/5.
Jeho návštěvu vám můžeme s radostí doporučit.
