Procházka muzejními depozitáři je pokaždé fascinující, ale když se po vystoupání několika schodišť a cestě bludištěm chodeb před vámi pomalu otevírají křídla dveří velké skříně plné kraslic, zmocní se vás intenzivní pocit, že jste našli poklad. Tolik barev, vzorů, světla! Řady polic se stovkami zdobených vajíček ze sbírek Vlastivědného muzea v Olomouci prostě vyvolávají dojem okázalé kolekce vzácných drahokamů.
Takových velikonočních „drahokamů“ čítá současná olomoucká sbírka bezmála 1400. A přestože množstvím zaostává za kolekcemi v Moravském zemském muzeum v Brně (9000 kusů) nebo v Národním muzeu v Praze (cca 8 000 kusů), její historie je výjimečná. Řadí se totiž mezi vůbec ty nejstarší u nás. Na počátku 80. let 19. století se jednalo o jednu z prvních sbírek a projev souvislé iniciativy ve sbírání malovaných vajec. „Nejstarší z našich kraslic je možné spojit s výzvami ke sběru kraslic pro tehdejší Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci, které započaly rokem 1885. Lidé tehdy spolku zaslali několik set exemplářů,“ vypráví historička umění Michaela Čadilová, která ve Vlastivědném muzeu v Olomouci pečuje o etnografickou sbírku.
Lidové tradice mizí, muzeum je pomáhá uchovat
Laika při vyslechnutí informace o úctyhodném stáří kraslic jistě napadne otázka, jakou by mohly mít takové předměty cenu. Prodávají se na aukcích, obchoduje se s nimi? „Nejsou běžnou tržní komoditou, v nabídce se objevují spíše vzácně. Jejich cena se tak stanovuje těžko, protože chybí srovnání. Těžko se u nich ověřuje stáří, což je obecný problém u rukodělných předmětů. Cena by se vyčíslit dala, ale není to jednoduchý úkol. Navíc pro nás tato informace není směrodatná, ani není trvale platná,“ vysvětluje Michaela Čadilová a zdůrazňuje, že muzeum sbírku nebuduje jako kolekci nejvzácnějších, nejcennějších kusů. „Její podstatou je výpovědní hodnota jako celku. Jedním z důvodů pro založení kolekce bylo pozvolné mizení lidových zvyklostí a jevů na ně vázaných, mezi nimi právě i zdobení velikonočních vajíček. Důležité bylo podchytit tradici nebo ornament ještě předtím, než zcela zanikne. Potřebujete celý soubor kraslic z různých míst sledovaného území, doplňovaný soustavně, aby bylo možné sledovat vývoj změn, vzájemné ovlivňování mezi regiony, zánik některých technik nebo vzorů,“ popisuje koncepci sbírkotvorné muzejní činnosti.
V případě olomoucké sbírky kraslic se pozornost kurátorů od počátku soustředila na to, aby v reprezentativním vzorku ukazovala bohatství moravského, potažmo slovanského ornamentu. „Většina našich kusů pochází z Moravy. Dostaly se k nám ale do sbírky i kraslice například z Chorvatska, Slovenska nebo z Haliče. Třídění se přitom neřídilo geopolitickými hranicemi, ale podle etnografických lokalit. Proto nemluvíme například o kraslicích z olomouckého regionu, nýbrž z Hané, která zasahuje až do Zlínského kraje,“ dodává historička umění s tím, že jména autorek nebo autorů nejsou známá, ovšem informace o původu z konkrétních obcí se naštěstí z části dochovaly.
Nejen abstraktní vzory, ale taky hospodský s pivem
Muzejní fond je pestrý i z hlediska zastoupených technik. Najdete tu například kraslice batikované voskem, malované voskem v reliéfu, vyškrabávané nebo zdobené různými materiály. „Při batikování voskem se voskem vykrývala místa, která neměla být obarvena a vosk byl v závěrečné fázi odstraněn. V případě kraslic malovaných voskem v reliéfu se vosk z kraslic neodstraňoval, ale naopak tvoří barevnou plastickou kresbu. Při vyškrabávání neboli gravírování kraslic se do barvy škrábalo ostrým předmětem, nebo ji šlo odstraňovat i vyleptáním. Další kraslice máme zdobené třeba kousky slámy, textilu a papíru, oplétané drátky nebo přízemi. Techniky jsou taky kombinované. A samozřejmě máme i několik ukázek batikovaných kraslic s obtisky listů a květů,“ jmenuje Michaela Čadilová.
Kdo by ale čekal, že na sbírkových symbolech Velikonoc se vyjímají jen různobarevné lidové ornamenty, mýlil by se. Výjimkou totiž nejsou ani písemné vzkazy nebo pozoruhodné figurální motivy. Které má raději sama kurátorka? „Na to se těžko odpovídá, protože snad na každé najdete něco, co lze obdivovat. Je to umění svého druhu. Ale obecně mám slabost pro insitní výtvarný projev neškolených tvůrců,“ přiznává a vysvětluje důvody: „Jejich díla působí leckdy zdánlivě neohrabaně a primitivně, ale při bližším pozorování si uvědomíte tu lehkost a především zručnost. Rozvrhnout si ornament nebo figurální kompozici na tak nepravidelný povrch jakým je vajíčko, chce opravdu velkou představivost nebo dlouhou praxi. Ideálně obojí. Proto se asi ráda vracím ke kraslicím z Valašska, konkrétně z Vlachovic, odkud máme kraslice s půvabnými figurálními motivy. Třeba jak hostinský nese pivo ženě s mužem, kteří sedí u stolu. Na jiné zase žena hraje na harfu a muž kouří dýmku,“ usmívá se historička umění.
Fond se průběžně doplňuje o novinky
Tak jako jiné muzejní fondy ani kolekce malovaných vajec není uzavřená a stále se rozvíjí. Muzeum ji průběžně doplňuje o současné důkazy šikovných rukou moravských lidových umělkyň a umělců. Tradiční způsoby zdobení kraslic totiž zůstávají stále živé a jednou z funkcí muzea je snaha o jejich uchování pro budoucí generace. „Naposledy se sbírka rozšířila v roce 2018, některé kusy byly starší dary ještě z dvacátých až třicátých let minulého století, jiné představovaly ukázku novodobých výtvarných technik kombinovanými materiály z počátku třetího tisíciletí. Loni jsme získali kraslice od nositelky tradic lidových řemesel paní Miloslavy Zatloukalové, které máme v plánu rovněž začlenit do naší kolekce,“ dokládá kurátorka, která má etnografickou sbírku Vlastivědného muzea v Olomouci na starosti zhruba dva roky. A kraslice přitom tvoří pouhých pět procent této sbírky.
Jeho součástí je například celá řada dalších předmětů, které souvislost s velikonočními svátky nezapřou. V depozitářích byste tak mohli vidět klapače, řehtačky, tatary, formy na velikonočního pečeného beránka, ale i jeho dřevěnou podobu, která se umisťovala v kostele. Z novodobější historie třeba čokoládové figurky. V podsbírce pohlednic pak jsou velikonoční přání. „Nesmíme zapomínat, že velikonoční svátky jsou spojeny s připomenutím smrti a vzkříšením Ježíše Krista. Předměty, které v sobě nesou tuto tématiku by vydaly na samostatný článek. Ale za všechny bych ráda zmínila alespoň lahve trpělivosti. Ve fondu máme několik lahví s tématikou Nástrojů Umučení, Ukřižování a Božího hrobu. Často kombinovaně. Pašijový příběh je klíčový pro Velikonoční svátky a předměty s jeho tématikou nabývaly v tomto období zvláštní význam a úctu. Můžeme se domnívat, že se lahve trpělivosti s těmito obrazy vyráběly přes zimu a prodávaly se v období půstu a Velikonoc, ke kterým se tematicky vážou,“ připomíná Michaela Čadilová.
Sbírkové předměty však pochopitelně nezůstávají jen v depozitářích. Muzeum je vystavuje. Každý rok kolem Velikonoc mohou návštěvníci vidět vždy alespoň malý vzorek kraslicového umění, a to v národopisné expozici Od kolébky do hrobu v části světničky. „Nejedná se samozřejmě o nejvzácnější kusy našich sbírek. Jde především o připomenutí tohoto velikonočního zvyku a představení jeho pestrosti. A snad někoho také inspirujeme pro jeho vlastní domácí zdobení kraslic,“ doplňuje kurátorka, která ale doufá, že nezůstane jen u každoročního vystavování nepočetné ukázky. „Sbírka má fungovat nejen jako archiv minulého, má v sobě potenciál něco z minulosti znovu oživit. Byla bych ráda, kdyby zůstala sbírka živá i v podobě inspirace pro malířky a malíře kraslic z řad veřejnosti, a nejen proto plánujeme publikaci, která představí naši sbírku komplexně,“ naznačuje plány Michaela Čadilová.
Více o činnosti a výstavách Vlastivědného muzea v Olomouci se dozvíte na webu www.vmo.cz
