Vendula Pucharová Kramářová (*1985) pochází z Drnholce – městyse nedaleko Mikulova s názvem jako z pohádky Karla Čapka nebo Jana Drdy. Modely a produkty její značky Pecka Fashion jsou charakteristické a věhlasné inspirací folklorem a slováckou ornamentikou, ale současně jakoby vystoupily z pohádkového vyprávění. Září barvami, výšivkami, tradičními vzory a zároveň se z nich usmívají zvířátka – lišky, psi, jeleni nebo jezevci. Absolvovala Katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, docházela také na Fakultu výtvarných umění VUT v Brně do malířského ateliéru Tomáše Lahody. Může se pochlubit několika samostatnými a kolektivními výstavami. Dnes už ale veškerou energii věnuje království kabátů, šatů, sukní, bund, mikin, šátků nebo pánských motýlků. Nelituje toho. „Umělecky se na Pecce vyřádím dosyta,“ říká.
Ve spojitosti s módou se vaše jméno poprvé objevuje u projektu Folklor Moderní Slovácko. Byla to vaše první zkušenost s módním návrhářstvím, nebo jste si ho vyzkoušela už před tím?
FMS byla moje první zkušenost, ale myšlenka na vlastní oblečení mě lákala už dlouho. Bylo to jako zázrak, když se na mě obrátila Markéta Bartáková s prosbou o pomoc při založení značky. Přizvaly jsme ještě návrhářku Kristinu Synek a projekt byl hotov. Ale raději pracuju sama, bez mantinelů, chtěla jsem dát větší prostor divokosti, které jsme se chtěly u FMS vyvarovat, a tak oba projekty běží současně a nezávisle na sobě. Každý je jiný, i když můj rukopis je tam samozřejmě patrný. FMS je elegantní, střízlivý, decentní, Pecka je divoká a nespoutaná. Každá značka si najde trochu jiného zákazníka. Jsem vděčná za Markétu a za to, že jsme se do toho pustily!
Na svém webu píšete, že „každý kousek látky, který se k zákazníkovi dostane, prošel mnoha rukama“. Kdo všechno se cestě od nápadu k finálnímu modelu podílí?
Vše se líhne v mé hlavě, ale bez pomoci okolí a svých blízkých bych to nezvládla! Ráda o Pecce říkám, že to jsou „obrazy, které se dají nosit“. To myslím tak, že v první řadě nakreslím vzor, ornament, zvířátka, která na Pecce žijí, a od toho se odvíjí další využití látky, na kterou se motivy tisknou nebo vyšívají. Jsem především malířka a ilustrátorka, a tak ty svoje kousky oblečení vnímám trochu jako obrazy, které na sebe obléknete a vyrazíte ven. Nebavilo by mě bezmyšlenkovité kopírování folklorního ornamentu. Ten beru jako základní inspiraci, k tradici a folklóru mám od malička velmi silný vztah a úctu, ale předělávám jej, měním tvarosloví, barevnost, používám ho jako ozdobu jelenů, lišek nebo sov, vytvářím z jeho prvků nový a snový svět.
Protože nemám vystudované textilní návrhářství, používané materiály a střihy konzultuji s kamarádkami návrhářkami a švadlenkami. S finálními produkty mi pomáhá manželova maminka, která dlouhá léta šije. Ale jsem perfekcionista a snažím se vše zdokonalit, a tak chodím na kurzy konstrukce střihu a šití. Můj muž, vynikající grafický designér, se mi stará o propagační materiály, loga, etikety, ale krom toho také běhá na poštu, do obchodu s látkami nebo vyzvedává vyšité látky. Takže je to opravdu hodně rukou a hodně hlav, které se produktem zaobírají, než dorazí k vám a začne žít nový život.
Odkud pochází vaše klientela? Máte i zájemce ze zahraničí? A máte jen mladé publikum, nebo jsou mezi zákaznicemi i starší dámy?
Moje klientela je pestrá jako vzory na mém oblečení. Nejen že pochází ze všech koutů naší a Slovenské republiky, ale moje kousky se dostaly do USA, Indie, Austrálie, Británie, Holandska, Belgie a dalších zemí, na které si právě nevzpomenu. Takovou třešničkou na dortu byla indická slečna žijící v Singapuru, která se svým manželem navštívila Český Krumlov a Beskydy, protože jejich koníčkem je pozorování noční oblohy, a kromě toho přijela také do Drnholce, aby si mohla odvézt jedny šaty! Mám dvě základní kolekce, jedna je dost barevná a divoká, jde hlavně o zavinovací sukýnky, různé typy šatů, mikiny nebo bundy. Druhá je trochu decentnější, používám v ní hlavně vyšívané vzory a elegantní střihy, například áčkové sukně, saka nebo vlněné kabáty. Proto si mezi mými věcmi vyberou různí zákazníci odlišného vkusu a věku.
Stalo se vám už někdy, že byste náhodně potkala někoho ve „svém“ oblečení? Pokud ano, hlásila jste se k autorství?
Stalo se mi to mockrát, je to báječný pocit, a mám vždy sto chutí se za dotyčným rozběhnout a vykřiknout: „To jsem dělala já!“. Ale dokážu se ovládnout. Tato situace se stává ale i opačně! Mám obrovské psy, kteří nejdou přehlédnout a ráda se jimi chlubím i na oficiálním profilu Pecky a využívám je i při focení kolekcí. A když jsem je tak venčila ve své sukýnce po vranovské pláži, doběhla za mnou mladá paní, která mě díky tomu poznala, a oslovila mě: „Vy jste paní Pecka!“ Vznikla z toho nádherná spolupráce pro skupinu Silent Stream of Godless Elegy, jejichž hlavní zpěvačka Hanka, ona paní z Vranovské přehrady, na koncertech i na natáčení klipů vystupuje v šatech a sukýnkách mé výroby. Po nedávné cestě z módní přehlídky v Bojkovicích se mi svěřily dvě z mých modelek, že je často někdo cizí osloví s tím, že v nich poznal modelky pro Pecku. Je to krásné, jak je svět dnes propojený, a jak snadno můžeme proniknout do povědomí lidí.
Která originální zakázka pro vás byla nejnáročnější a které si nejvíce považujete?
Nejnáročnější byly asi svatební šaty pro mladou nevěstu Moniku. Se střihem mi pomáhaly kamarádky návrhářky z brněnské ABOUT, šaty byly posety výšivkami, které jsme ručně přišívaly na model a byla to pěkná piplačka, nicméně výsledek stál za to a všichni byli spokojení. Této práce si cením hodně. Ale cením si i malých každodenních zakázek, práce mě baví stejně, ať jde o šátek nebo vyšívaný vlněný kabát.
Který model z vaší nabídky na webu je výrobně nejnáročnější?
Právě asi již zmiňovaný zimní kabát. Nejprve musím vybrat kvalitní materiál, který dlouho vydrží a zahřeje. Momentálně používáme vařenou vlnu dováženou z Itálie. Ušít kabát, aby dobře padl, není jen tak, a taky chceme používat nadčasové střihy, aby jej zákaznice mohla nosit co nejdéle. Kabát je vyšitý, na zádech má více než půlmetrovou výšivku, a každý detail je propracovaný a promyšlený. Včetně autorské podšívky, která je celá potištěná, nebo visačky s pokyny k praní a péči, které jsou natištěné na pratelném papíře připomínajícím vzhled kůže.
Co se prodává nejlépe?
To je složitá otázka, záleží na ročním období. V zimě se dobře prodávají mikiny a kabáty, před Vánoci také šátky, které pak leží pod stromečkem jako dárky, na jaře pak zavinovací sukýnky.
Považujete se za malérečku jen s rozšířeným uplatněním a záběrem od volné malířské tvorby až k užitému umění a uměleckému řemeslu?
To bych tak asi neřekla, právě proto, že lidovou tvorbu beru jako inspirační zdroj, nikoliv základ vlastní práce, ale moc si cením lidí, kteří pokračují v tradici lidových řemesel. Několikrát jsem malérečky viděla v akci a moc ráda bych se někdy zúčastnila nějakého workshopu nebo alespoň besedy s nimi. Je to krásná a náročná práce. Na té své mám ale nejradši invenci a uměleckou svobodu, tradiční pojetí folklóru ale samozřejmě musí mít nějaká pravidla a řád.
Ve své diplomové práci mimo jiné píšete, že „…původní smysl ornamentu není ozdobný, má hlubší, rituální a především magický význam…“. Vnímáte vaši módu jako možnou koncentraci ornamentální magie? Mohou mít vaše šaty, kabáty, šátky díky uplatnění lidové ornamentiky taky ochrannou funkci?
Ráda bych si myslela, že ano, ale je to všechno v hlavě nositele. Když budete věřit tomu, že to tak je, tak to tak opravdu bude. Nicméně i lesní zvířata, která na oblečení kreslím, mají své významy, které ostatně známe už z pohádek a bajek. Jelen je král lesa, nejvyšší ochránce, mudrc, šaman. Mazaná liška je veselá a chytrá společnice, sova symbolem moudrosti, ptáci zase svobody a zdravého ducha. Hodně používám symbol srdce, protože láska je možná to nejvíc, co v životě máme. Věřím, že i díky tomu se lidi v mém oblečení cítí dobře. Nebo je možná jen tak veselé a hravé, že když se na sebe mrknete do zrcadla, zkrátka nemůžete mít špatnou náladu!
Kde se ve vašich ornamentech vzaly všechny ty lišky, jeleni, srnečky, sovy, ptáci a další zvířena? Jsou to jen ozvuky folklóru nebo je v tom i osobní zaujetí?
Při studiu malby na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně jsem měla dvě stěžejní témata – přírodu a folklór, no a v Pecce je obsáhnuto obojí. Nejlíp si odpočinu v přírodě, v lese, na horách, u moře, na procházce se psy, a miluju zvířata, tak se to promítá i do mé tvorby. Do ornamentu přidávám krom klasických věcí také kaštany, žaludy nebo dubové lístky. Vše má pro mě určitý osobní význam, například odkaz k dubu, pod kterým jsme měli před osmi lety svatbu. Ráda pracuju s tím, co dobře znám a mám k tomu vztah. Mám chovatelskou stanici pyrenejských mastinů Los Hafanos, tři fenky a jednoho psa, k tomu dvě kočky a jednu želvu pardálí. A kdyby alespoň můj muž nestál nohama na zemi, máme kolem sebe zvířat mnohem víc.
Věnujete se stále i volné tvorbě, nebo vás zcela pohltil svět módy? Chystáte nějakou výstavu nebo další knižní ilustrace?
Musím se přiznat, že Pecka pohltila absolutní většinu mého času, takže velká plátna jsem malovala naposledy před dvěma lety na výstavu „Ornament je počin“ v Praze. Ale umělecky se na Pecce vyřádím do syta, tak mi to ani nechybí. Krom ní dělám sem tam nějaké ty ilustrace, momentálně je největším vedlejším projektem Hostel Zahrada, který vzniká v Mikulově, a kde tvoříme s manželem grafickou podobu hostelu a akvarelové tapety s ornamenty z přírodnin nacházejících se na Pálavě. A když mám náhodou volnou chvilku, radši vezmu na procházku psy a vyčistím si hlavu.
