Když odhodíte klišé s pomyšlením na jediný skutečně český originál mezi sýry, zjistíte, že Olomouc může mít hodně přívlastků. Je různorodá. Když v ní žijete, když do ní přijedete, pokaždé může být jiná. Jako když mícháte koktejl. Olomouc si můžete namíchat, jakou chcete.
Historická
Lokalita dnešní Olomouce měla odpradávna strategický význam. Vždy byla křižovatkou cest spojující Jantarovou stezku mezi severem a jihem a také trasu ze západu na východ. Možná proto až tady založili svůj vojenský tábor i Římané. Když ho v roce 2001 objevili archeologové vedení Jaroslavem Peškou, smazali trenčínskou pověst o nejsevernějším římském pobytu ve střední Evropě. Ale přiživili tím pověst o bájném zakladateli Olomouce – Caesarovi. Legendární císař má v Olomouci i jezdeckou sochu na své vlastní kašně. Jednou ze šesti barokních skvostů, které vznikly zhruba o 1500 let později. Buď jak buď, tím hlavním důvodem spojnice cest byl od starověku brod na řece Moravě, nedaleko Klášterního Hradiska. Benediktinského „Escorialu“, který v 18. století zavřel již ale premonstrátům Josef II. a učinil z něj vojenský lazaret.
Výrazné jsou v Olomouci i stopy Přemyslovců. V první polovině 11. století kníže Oldřich připojil Moravu k českému přemyslovskému státu. V Olomouci se usadil hned první moravský údělný kníže – Oldřichův syn Břetislav. Na návrší, zvaném později Václavské, vyrostl knížecí hrad. A již v roce 1063 je zde založeno první moravské biskupství. Ale co čert nechtěl, právě tady v roce 1306 zemřel poslední Přemyslovec, mladičký a rozmarný Václav III., když ho při vojenském tažení do Polska při poledním klidu probodl úkladný vrah. Podle legend z Durynska. Ale kdo ví? Dnes je v tomto místě Arcidiecézní muzeum plné náboženských uměleckých skvostů.
Pokud byste chtěli vědět, co je Olomoucký mír, museli byste se posunout do 15. století. Roku 1469 zvolila katolická část české a moravské šlechty za českého krále uherského panovníka Matyáše Korvína. O český trůn zápasil nejprve s Jiřím z Poděbrad, poté s Vladislavem Jagellonským. Spory urovnala po deseti letech mírová dohoda sjednaná právě v Olomouci.
V roce 1419 je v Olomouci sestrojen orloj. Věžní hodiny doplněné astrolábem nebyly ve střední Evropě úplnou raritou. Ale olomoucký orloj má od roku 1955 úplně jinou kvalitu – socialistický realismus zvěčněný Karlem Svolinským. Letos slaví rozpačitě jedinečných 70 let.
O Olomouci mluvíme především jako o barokním městě. V průběhu 17. století zažila Olomouc radostné i bolestné chvíle. Mezi nejbolestnější patří umučení kněze Jana Sarkandera v roce 1620, kterého v roce 1995 papež Jan Pavel II. prohlásí za svatého. No a během třicetileté války byla Olomouc také poprvé dobyta. Co nedokázali husiti, podařilo se Švédům. Po skončení okupace se Olomouc nacházela v zuboženém stavu, ale také přestala být hlavním městem Moravy. To proto, že tehdejší zemské desky byly před Švédy převezeny do Brna.
Zvelebení v barokním slohu se dočkaly nové světské i církevní stavby poté, co císař Ferdinand III. vyhlásil Olomouc pevnostním městem, což dokončila císařovna Marie Terezie. Z té doby jsou hradby, pevnosti i Terezská brána.
Městu se nevyhnul mor, epidemie ani Prusové. Těm však Olomouc nepodlehla díky modlitbám ke svaté Pavlíně a hradbám. Když mor odezněl, postavil na věčnou památku a ke slávě Boží Václav Render na náměstí Čestný sloup Nejsvětější Trojice. Ten byl v roce 2000 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
Skutečně velkým městem je Olomouc od roku 1919. Tehdy k ní byly připojeny okolní vesnice, dnes městské části. S nově převažujícím českým obyvatelstvem, které početně předčilo Němce, se stala šestým největším městem první republiky a na stejné příčce je v žebříčku českých měst i dnes.
Církevní
Katedrála sv. Václava patří neodmyslitelně k panoramatu města. Jižní ze tří věží lehce přesahuje výšku sta metrů a je nejvyšší kostelní věží na Moravě. Stavbu katedrály zahájil olomoucký údělný kníže Svatopluk ve 12. století. Po mnoha peripetiích má dnešní novogotickou podobu, kterou jí na konci 19. století vtiskl architekt Gustav Meretta.
Olomoucký arcibiskupský palác patří mezi významné raně barokní stavby na Moravě. Vznikl podle projektu italského architekta Filiberta Lucheseho na místě staršího renesančního paláce. Tvoří jej sedm dvoupatrových křídel obíhajících dva vnitřní obdélníkové dvory. Dlouhá uliční fasáda má bohatě členěné průčelí se třemi portály. Ve vnitřní dispozici podtrhuje palácový charakter stavby reprezentativní schodiště a slavnostní sály. Právě tam usedl poprvé na trůn osmnáctiletý kaiser Franz Josef.
Farní kostel sv. Mořice patří k nejvzácnějším stavbám období pozdní gotiky na Moravě. Halové trojlodí je zaklenuté křížovou klenbou z poloviny 14. století, presbytář slohově vyspělejší síťovou klenbou. K západnímu průčelí kostela jsou přistavěny dvě asymetrické hranolové věže. Unikátní dvojité šnekové schodiště se nachází při západní stěně kostela. A pokud vystoupáte na věž, právě tímto unikátním schodištěm se dostanete zpátky na zem. Ale můžete si v něm i během podzimního varhanního festivalu poslechnout varhany z roku 1745, které zhotovil mistr Michael Engler. K původnímu baroknímu hracímu stroji se třemi manuály přibyl po rekonstrukci v 60. letech 20. století ještě další, novodobý hrací stroj s pěti manuály. Varhany mají 95 rejstříků a 8012 píšťal.
Pokud v poledne uslyšíte v ulicích vyzvánění, buďte si jisti, že mezi zvony slyšíte i ty od sv. Michala. Chrám postavený na olomouckém návrší zvaném Hrad je završen trojicí kopulí s téměř byzantskými prvky. Přestavba je ze 17. století s bohatou vnitřní výzdobou a zachovalým ambitem.
Když už budete v Olomouci, vaší pozornosti by rozhodně neměl uniknout nedaleký Svatý Kopeček. Je to poutní místo s úžasnou atmosférou. Barokní kostel s dvouvěžovým průčelím je výraznou dominantou krajiny. Na výzdobě interiéru chrámu se podílela řada místních i cizích malířů, sochařů a štukatérů. Tento monumentální chrám byl v květnu 1995 povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor.
Vojenská
Bastionová pevnost udělala z Olomouce vojenské město už v 18. století. Měla chránit Vídeň před útokem ze severu. A koneckonců armáda má ve městě dodnes své slovo.
Kolem hlavní pevnosti bylo vybudováno dalších 27 předsunutých fortů s takzvanou Korunní pevnůstkou, která měla na starost jejich zásobování. Právě v Korunní pevnůstce je dnes Muzeum Olomoucké pevnosti s modelem a uniformami, ale z dělostřeleckého skladu je dnes edukační Pevnost poznání. Některé bývalé forty se proměnily v soukromé restaurace, v některých najdete dobové vojenské expozice, jiné jsou nepřístupné a na využití čekají.
V olomouckých parcích jsou z té doby dodnes z části zachované naslouchací chodby, z nichž se daly sledovat záměry nepřítele před hradbami. A uvnitř města, hned vedle Arcibiskupského paláce najdete i Tereziánskou zbrojnici. Dnes slouží univerzitě jako knihovna a studentské centrum.
Akademická
Olomoucká Univerzita Palackého má zhruba 23 tisíc studentů na osmi fakultách. Studenti a akademici tak tvoří podstatnou složku obyvatel, s nimiž se v Olomouci setkáte. Podílejí se významným způsobem na mnoha kulturních, společenských a sportovních událostech.
Pro veřejnost je nejvíce fascinujícím místem Konvikt, neboli Umělecké centrum UP. Právě v něm se konají festivaly jako Academia film nebo hudební Olomoucké baroko. Právě na jeho nádvoří najdete nejstylovější letní restauraci i parkánový prostor zabydlený herci při Divadelní Floře.
A pokud byste chtěli i do nedalekých parkánových zahrad, museli byste přes vedlejší budovu filozofické fakulty. Odměnou vám bude klid a estetický zážitek.
A máte-li rádi výhledy, panorama historické Olomouce si můžete prohlédnout z terasy přírodovědecké fakulty v ulici 17. listopadu. Tam se též díky Foucaultovu kyvadlu můžete přesvědčit o tom, že se Země točí.
Koneckonců, pokud přijedete v létě, může studentský život ochutnat i tím, že se ubytujete na vysokoškolských kolejích. Olomoucká univerzita byla založena hned dvakrát. Nejprve v roce 1573 jako jezuitské vysoké učení, ale po výrazném osekání výuky právě za Rakouska a císaře Františka Josefa I. málem zanikla a byla degradována pouze na církevní seminář, což de iure znamená, že „obnovená“ univerzita po roce 1946 s přídomkem Palackého je vlastně druhou nejstarší univerzitou v zemi.
Květinová
Olomoucké parky tvoří zelený prstenec kolem centra města. Na hlavní Rudolfově aleji ve Smetanových sadech vás čekají záhony květin, jezírko s labutěmi, kašna s vodotryskem i altánek a zahradní restaurace. A nedaleko i tropické skleníky a výstavní pavilony. Právě tady se konají výstavy květin Flora Olomouc.
A to na vás čekají ještě Čechovy a Bezručovy sady, Park pod dómem s letním kinem nebo nedaleký Sluňákov, což je centrum ekologických aktivit města s netradiční půlkruhovou budovou, obrovským přírodním areálem a rajskou zahradou v podobě Noemovy archy, kterou navrhnul František Skála.
Gastronomická
Pokud jste už potěšili ve městě zrak, určitě potěšte i svou chuť. Hned dva prvotřídní kuchaři vaří v Olomouci. Své bistro má tady Roman Paulus a v jedinečné restauraci Entréé vám menu nachystá Přemek Forejt. Ale to není zdaleka vše, dokonce v televizní soutěži se do finále dostala díky své kuchyni i Long Story Short a za zastavení stojí i Moravská restaurace na Horním náměstí, kde se servíruje na vysoké úrovni. K tomu si přidejte legendární bary, mezi nimiž vyniká Osa, kavárny, z nichž vás nadchne Café La Fée, no a nezapomeňte zavětřit i ty tvarůžky. Zvláště pokud zrovna probíhá tvarůžkový festival.
Kulturní
Je libo hudbu? Festival? Nebo snad divadlo, či nějakou galerii? Všeho si v Olomouci užijete dosyta. Hlavní scénu Moravského divadla doplňují alternativy v podobě Divadla Tramtarie a Divadla na cucky. Všechny v době léta navíc pořádají také open air festivaly.
Hudba, ta zní v Olomouci v barokní, varhanní, symfonické, jazzové, rockové i elektronické podobě. Stačí se jen rozhlédnout po kulturním kalendáriu. A kdyby nic, každý letní víkend přímo na náměstí probíhá zdarma multižánrový volně přístupný festival Pohoda u Trojice.
Upřednostníte-li galerie, nabízí se vám v Olomouci jedinečné Muzeum umění. Zahrnuje nejen díla moderních klasiků, ale jeho součástí je i Arcidiecézní muzeum plné madon a monstrancí. Nabídku po vizuálním umění vám doplní i kulturní prostor Telegraph.
A stejně tak dnes slouží i Červený kostel. Ten nechali na počátku 20. století postavit němečtí evangelíci z červených cihel. Dnes v něm jsou výstavy, koncerty či workshopy.
No a pokud chcete obdivovat stará auta nebo zvířata, máte k dispozici Veteran arenu i zoo na Svatém Kopečku, která je pověstná svými žirafami.
Světová
Olomouc se ve světě neztratí. Je jedním z mála Mozartovských měst. Právě v Olomouci složil hudební génius Wolfgang Amadeus Mozart jako jedenáctiletý svou 6. symfonii. Ve městě pobýval při útěku z Vídně před epidemií neštovic. Nakonec se z nich léčil na Hané v roce 1767.
Do Olomouce se utekl i Ferdinand V., když ve Vídni řádili povstalci v roce 1848. Abdikoval a trůn přenechal 18letému synovci Františku Josefovi.
A v Olomouci žil nějakou dobu i věhlasný skladatel Gustav Mahler. Dva měsíce vedl divadelní orchestr. Mahlerova cukrárna na náměstí není jeho, pouze jej připomíná. Samotný dirigent bydlel v roce 1883 naproti v domě U Zlaté štiky.
Ale olomouckým klenotem číslo 1 a šiřitelem slávy po celé planetě je sloup Nejsvětější Trojice. Letos je tomu 25 let, co byl zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Smyslem organizace je zachovat kulturní památky světového významu pro budoucí generace. A tak je letos obalen bílou plachtou. Opravuje se.
Sloup je největší seskupení barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě. Měří 32 metrů a v jeho spodní části se nachází kaple, která je sezonně přístupná. Zlacená jsou kovová sousoší Nanebevzetí Panny Marie je umístěné ve střední části sloupu a na vrcholu září sousoší Nejsvětější Trojice. Obě sousoší jsou ve skutečnosti měděná a pozlacená.
Celek sochařské výzdoby sloupu působí přirozeným a harmonickým dojmem. A město? Také. Záleží, jak a ze které strany budete Olomouc poznávat.
Fotografie: Jan Andreáš / statutární město Olomouc
