Naše likéry poznám i se zavázanýma očima

Rozhovor s Janem Metelkou

Miluje auta a jako kluk si myslel, že osud by jej mohl zavést právě do světa vonícího benzínem. Svět, ve kterém se nakonec uplatnil a taky našel, sice nevoní benzínem, ale vůně a chutě, které jsou pro něj charakteristické, mají snad ještě podmanivější schopnosti. Je totiž dalším v řadě hrdých nositelů příjmení Metelka, které je už více než osmdesát let synonymem pro vynikající likéry. 27-letý Jan Metelka je v rodinné likérce provozním ředitelem. Leckdy ale zaskakuje jako řidič vysokozdvižného vozíku nebo u výrobní linky.

Vzpomenete si, kdy jste vůbec poprvé ochutnal likér nebo alkohol a jaký to byl?
Ano, na to mám takovou hezkou vzpomínku z dětství. V první třídě jsem si z domu tajně vzal miniaturku, naplněnou irským likérem a s kamarádem jsme se schovali pod lavici s ubrusem a společně koštovali. Jenže nás při tom načapala paní učitelka a byl z toho pěkný průšvih.

A kdy poprvé jste likéry ochutnával „pracovně“, s tátovou asistencí? Udělal vám táta nějakou degustační průpravu? Máte třeba zkušenosti s rozpoznáváním vzorků naslepo?
Nemůžu říct, kdy poprvé, protože už od mala jsem vždy ochutnával na jazyk a později po štamprlích. Degustační průpravu jsem bral vždy tak, když mi taťka popisoval chuť dané chutě, vůně a já se snažil poslouchat a cítit to, co mně říká. Rozpoznávání vzorku naslepo absolvuji pokaždé při výběru nového polotovaru do daného výrobku.

Jak vlastně došlo k tomu, že jste převzal pracovní úkoly v likérce – byl to přirozený, samozřejmý vývoj, nebo vás táta musel přemlouvat?
Během čtyř let středoškolských studií jsem po vyučování rozvážel zboží a každé prázdniny trávil v likérce na povinné dvoutýdenní brigádě. Ty dva týdny jsem trávil buď jako skladník nebo dělník ve výrobě, kdy jsem si prošel všechna stanoviště u výrobní linky. A přestože jsem vždycky miloval auta a myslel jsem, že právě za tímto snem se vydám, během těchto čtyř let jsem si vybudoval vztah k firmě a vztah k tomu, co můj taťka vytvořil. Zároveň jsem si srovnal spoustu věcí a cítil jsem intenzivněji spojení s naší rodinnou likérkou, tradicí a historií. Když mi taťka říkává, že firma nese moje jméno, uvědomuji si tyto velké hodnoty. Přebírám je a snažím se firmu posouvat dál.

Který produkt likérky Metelka máte nejraději?
Mám vztah ke všem našim výrobkům. Naše produkty nevnímám jednotlivě, ale jako jeden velký celek, který musí být kvalitní, a to jak designem, chutí, tak i celkovým výsledkem, který společnými silami vytváříme.

Je nějaký nápoj, který vám osobně v portfoliu likérky chybí?
Naprosto upřímně říkám, že naše portfolio považuju za výjimečné a momentálně si nemyslím, že by něco chybělo. Naše nabídka je opravdu bohatá – absinty, mléčné likéry, vaječný likér, likéry pro míchané nápoje… Nabízíme toho opravdu hodně. Ale uvědomuji si, že zákazníci jsou čím dál náročnější. Musíte stále nabízet něco jiného, jedinečného a kvalitního. A i když to může znít neskromně, myslím si, že to všechno výrobky se značkou Metelka splňují.

Poznal byste jen po chuti, se zavázanýma očima všechny produkty likérky Metelka?
Určitě ano, naše výrobky jsou součástí mě.

Pokračuji v práci, kterou už má rodina začala, a snažím se ji posouvat dál. To je pro mě důležitější než osobní sny.zdůrazňuje Jan Metelka

Byl jste údajně pověřen přestěhováním firmy z původního sídla do nové haly ve Vizovicích. Co všechno tento úkol obnášel? Mohl byste popsat průběh? Stěhovala se nějaká zařízení?
Stěhování firmy bylo pro mě velkou výzvou, kterou mi taťka dal na starost. Řekl mi dva termíny: kdy stěhování začne a kdy musí znovu začít výroba, už v novém provozu ve Vizovicích. Nikdo mi ale neřekl, jak má stěhování probíhat a co mám udělat pro to, aby bylo co nejefektivnější. Vyšel jsem tedy z toho, že umím řídit vysokozdvižný vozík. Na každý den na ráno jsem si objednal kamion, plně ho naložil, sedl do auta a přejel do Vizovic. Tady jsem zase sedl na vozík a kamion vyložil. Takhle jsem to udělal asi sedmkrát a pak podle svých zkušeností s využitím místa a na základě představ o přehledném uspořádání jsem materiál ukládal do nového skladu ve Vizovicích. Stěhovaly se ale taky stroje, které na novém místě dávala dohromady firma. Samotné stěhování ale nejtěžší nebylo. Nejhorší bylo najít nové zaměstnance. Někteří naši stálí a osvědčení pracovníci totiž oznámili, že po krátkém čase odejdou, protože nemůžou každý den dojíždět osmdesát kilometrů z Vyškova do Vizovic. A najít kvalitní náhradníky a zapracovat je v úkolech, které jejich předchůdci plnili třeba i patnáct let, to bylo skutečně náročné… Vzal jsem to ale jako výzvu a nakonec jsme to zvládli. Výroba se posunula nejen na úroveň, která byla v Moravských Prusích, ale ještě mnohem dál, a to díky velkému odhodlání nás všech. V tomto ohledu také pokračovaly další nové věci, které jsem se musel naučit ve vztahu mezi firmami Metelka a Rudolf Jelínek.

Co všechno máte teď na starosti?
Naplno se věnuji výrobě a stáčírně. Z hlediska výroby se starám o objednávky surovin, kontrolu kvality surovin a jednám o co nejlepších cenách s dodavateli. Stáčírna pak zahrnuje objednávky materiálu, například láhví, kartonů, etiket a uzávěrů, ale taky kontrolu kvality výstupního výrobku, což je pro mě priorita. A když je třeba, je ze mě skladník nebo dělník ve stáčírně. Taťka mě vedl k tomu, abych dokázal zastoupit každou pozici ve firmě. Mým úkolem jsou taky objednávky, které zpracovávám, a následně, podle termínů dodání surovin, vypracovávám výrobní plán. Plán je pak daný a musí se plnit ve výrobních normách, tedy vyrobených kusech na daný den. Mám tedy zodpovědnost za kompletní výrobní proces, od stáčírny až po finální výrobek. Podílím se i na zajištění a přizpůsobení výrobní linky výrobkům, které teprve vyvíjíme. A zapojuji se taky do vypracování měsíčních inventur.

Které činnosti v likérce jsou pro vás radost a které byste nejraději přenechal někomu jinému?
Všechno, co ve firmě dělám, má svůj důvod a všechny práce beru jako nezbytné pro to, aby firma fungovala. Radost a dobrý pocit mám vždycky, když držím v ruce finální produkt, který vyjede z výrobní linky, a já si můžu říct, že vše funguje a vše je v pořádku.

Vyzkoušel jste si už vyrobit likér podle vlastní receptury?
Zatím jsem žádný likér nevyvinul, ale doufám, že se mi to jednou podaří.

Vedete s otcem debaty o finální chuti produktů, nebo jsou vaše role pevně stanoveny – tedy že on má na starosti receptury a vy provoz podniku?
Debatu ohledně nových chutí vedeme, ale vždy vidím jeho názor jako ten správný, protože taťka je odborník. Všechno tvoří srdcem, a proto nikdy nepochybuji o tom, že je všechno v pořádku. Vlastně to beru tak, že on má vždy tu správnou chuť a názor, on je srdcem firmy a každé chuti našeho výrobku.

Spojil jste svůj osud s likérkou natrvalo? Nebo jste snad měl někdy „zaječí úmysly“?
Sny jsem nějaké měl, ale svůj osud jsem spojil s rodinnou historií a tradicí, kterou mí předci začali psát v roce 1934. Tato tradice, firma a jméno, které nese, je pro mě nyní důležitější než osobní sny. Nevybírám si a ani nechci vybírat, já pokračuji v práci, kterou už má rodina začala, a snažím se ji posouvat dál.