Jaroslav Burkart: Metelkovy výrobky přesně trefily chutě Bulharů

Co se vám vybaví, když se řekne Bulharsko? Asi to budou hlavně slavná letoviska, která „za komunistů“ skýtala jednu z mála možností, jak vycestovat k moři. Na Slunečné pobřeží, Burgas, Zlaté písky nebo Varnu se nedá zapomenout. Ale co víc u nás o balkánské zemi víme? Žádná sláva to asi nebude. Je tu ale přece jen jedno slovo, jeden produkt, který si s Bulharskem spojíme všichni – rakije. A právě výroba tohoto bulharského národního nápoje blízkého naší slivovici je jedním z hlavních důvodů, proč na jih Evropy už čtyři roky pravidelně cestuje pětačtyřicetiletý Jaroslav Burkart. Je totiž výkonným ředitelem firmy VINPROM-TROYAN AD, která je bezkonkurenční bulharskou jedničkou v produkci slivové rakije. A vzhledem k tomu, že VINPROM-TROYAN AD je součástí společnosti R. JELINEK GROUP SE stejně jako Metelkova likérka, pečuje Jaroslav Burkart taky o to, aby se o nápojích z Vizovic mezi Bulhary vědělo. A daří se mu to velmi dobře. Například Metelkovy řady Milky se v Bulharsku prodá téměř 120 tisíc lahví ročně!

Když už jsme rakiji zmínili, musíme se na to zeptat: V čem se liší od naší slivovice?
Slivová rakije je v podstatě slivovice, ale dva podstatné rozdíly mezi nimi jsou. V Bulharsku se hlavně nechávají švestky a ovoce obecně kvasit bez pecek. A za druhé, Bulhaři nevezmou průzračnou, takzvanou bílou rakiji do pusy, protože pro ně není hotová. Vypálena rakije, respektive slivovice musí do dubových sudů, a teprve když chytne zlatavou barvu a chuť po dřevě, začínají ji konzumovat. Takže je to podobné naší zlaté slivovici. A ještě jeden podstatný rozdíl je při velkovýrobě. Ovoce fermentuje burnou fermentací za přístupu vzduchu, kdežto u nás ovoce kvasí, respektive fermentuje bez přístupu vzduchu pod vodnou zátkou pěkně pomalu a postupně.

Firma VINPROM-TROYAN AD je bulharským lídrem ve výrobě rakije. Který produkt je její „vlajkovou lodí“?
Jednoznačně tříletá Otležala slivova rakia, které prodáme nejvíc. Hodně se kupuje taky obyčejná jednoletá rakije nebo naopak stará sedmiletá rakije. Máme ale i speciality – pětadvacetiletou rakiji Specialna Reserva nebo Familia Reserva, které nám každoročně vyhrávají zlaté medaile na největší bulharské výstavě VINARIA. Je to tím, že držíme nejvyšší kvalitu v Bulharsku. Zároveň máme dlouholetou tradici. Letos slavíme sedmdesáté výročí založení a jedničkou ve výrobě ovocných destilátů jsme po celou dobu.

Čím bylo Bulharsko zajímavé pro společnost R. JELINEK GROUP SE?
Vždy jsme následovali trh a šli za prvotřídní surovinou tam, kde se pěstuje a kde roste. Bulharsko je jedním z největších pěstitelů švestek, a proto jsme tu umístili dceřinou společnost. Sídlo společnosti, město Trojan, leží zhruba sto šedesát kilometrů severovýchodně od Sofie, pod horami Staré planiny a panují tady velmi příznivé podmínky pro pěstování švestek. Slivová rakije se tady vyrábí už od poloviny devatenáctého století. Bulharsko je taky přirozené centrum balkánského regionu, odkud je blízko do Rumunska, Srbska, Makedonie nebo Řecka.

VINPROM-TROYAN AD na bulharském trhu distribuuje i výrobky z Vizovic, tedy i Metelkovy likéry. Mají Bulhaři odlišné preference než my?
Skoro ne, vkus a chutě zákazníků jsou podobné, jen Bulhaři mají o trochu víc rádi sladší výrobky. Jinak jsou ale podíly prodejů jednotlivých kategorií stejné jako ve zbytku Evropy a taky jsou tu stejně citliví na reklamu jako jinde. Každopádně Metelkovy výrobky přesně trefily chutě Bulharů.

Kterým se daří nejvíc?
Jednoznačně řadě Milky. Prodává se jí téměř sto dvacet tisíc lahví ročně. Milky se prostě trefila do mezery na trhu. Když jsme ji začali nabízet, něco podobného v Bulharsku nebylo. Prodávaly se tady whiskové krémy nebo privátní značky na způsob vaječných likérů, ale emulzní likér tu chyběl. Řada Milky se okamžitě chytla a její prodej raketově rostl. Dnes už sice neroste tak strmě, ale pořád je to v řádu desítek procent. Nezaostávají ani ostatní výrobky. Daří se třeba Bombardinu, protože Bulhaři čím dál tím častěji jezdí lyžovat do Alp. Navíc Bombardino se Metelkům podařilo chuťově i designově.

Jak dlouho v Bulharsku pracujete?
Jsou to zrovna čtyři roky, co jsem tady započal svou „misi“.

A jak často do Trojanu jezdíte?
Jezdím sem minimálně jednou za měsíc na dvanáct dnů, což jsou bez víkendu dva týdny. Ale když ovoce dozrává a máme výkup, tak jsem tu celý měsíc v kuse.

Tak to už jste měl možnost Bulharsko poznat i z jiné stránky – památky, kulturu, přírodní zajímavosti…
Určitě, je to krásná země, představa Čechů, že v Bulharsku je jen horko a slunce, je omyl. Bulhaři jsou přívětiví a srdeční, je tu obecně levněji. I rodina za mnou pravidelně jezdí na dovolenou. Černé moře je úžasné, nádherné je třeba i pohoří Stará planina, které má víc než dvacet dvoutisícovek. Nad Trojanem je průsmyk, který je každou zimu na několik měsíců uzavřený kvůli sněhu. Lyžařská střediska, jako jsou Bansko, Pamporovo či Borovets, se blíží kvalitou k Alpám. Asi nejsilnější zážitek ale pro mě byla návštěva jeskyně Prochodna, které se taky říká Boží oči. Vracívám se tam a nabírám energii. Podobných míst nejdete v Bulharsku spoustu. Všem známým říkávám, přijeďte a přesvědčte se na vlastní oči.